Ing. Ladislav Vitoul

* 18. 12. 1945, Měrotín

Podnikatel, majitel Vápenky Vitoul v Měrotíně.

Rodinnou vápenku založil v Měrotíně jeho dědeček, který zaměstnával za první republiky přes 200 zaměstnanců z okolních vesnic.

Rané dětství prožil Ladislav Vitoul v obci Měrotín, kde jeho otec provozoval rodinnou vápenku. Krátce po převzetí moci komunistickým režimem byla továrna v dubnu 1948 znárodněna a v roce 1952 se musela rodina přestěhovat do Olomouce, kde se svojí sestrou navštěvoval Základní školu Komenium.

Z politických důvodů nebyl přijat na gymnázium, absolvoval proto Střední vzdělávací školu ve Šternberku s výučním listem v oboru hodinář. Na vysokou školu opět nebyl přijat z politických důvodů, nakonec vystudoval nástavbu chemické průmyslovky v tehdejším Gottwaldově, obor zpracování kaučuku a umělých hmot.

Po vojenské službě se sice dostal na Vojenskou akademii do Brna, ale psal se rok 1968, a tak byl přeložen na Vojenskou akademii Antonína Zápotockého do Vyškova k pozemnímu vojsku, konkrétně obor tankový a motostřelecký. V roce 1972 končil školu v hodnosti poručík s titulem inženýra.

Ve složkách Československé lidové armády zůstal až do pádu komunismu. Od června 1988 až do května 1991 působil jako velitel skupiny pozorovatelů OSN v Iráku a do března 1992 pak jako velitel skupiny začleněné do humanitární organizace UNHCR v severní části této země, obývané převážně Kurdy. Dvakrát byl raněn a v březnu 1992 z armády na vlastní žádost odešel, protože rodině v restitučním řízení vrátili vápenku. Ladislav Vitoul začal úspěšně provozovat nově založenou firmu Vitoul. Vápenka vyrábí sto tisíc tun vápna ročně a patří mezi 100 nejvýznamnějších firem v České republice.

Za mnohaletou podporu projektů v oblasti kulturní, sakrální i sociální obdržel titul Mecenáš české kultury.

Je podruhé ženatý. Z prvního manželství má dcery Kateřinu a Alžbětu. Se současnou manželkou Jitkou má syna Ladislava.