Uběhlo několik let, než - v roce 2018 - nastal zlom. Tehdy se manželé rozhodli splnit si další sen a přestěhovat se do srubu na vesnici. “Když jsme navrhovali dům, padl nápad, že bychom v podkroví mohli jednu místnost zařídit jako dílnu. A začít s tou kůží pracovat pořádně. A od toho byl už jen krůček k tomu, že nejprve z práce odešla Saša a za půl roku i já,” vzpomíná na zásadní okamžik Robert a dodává, že to byl obrovský risk. “A svým způsobem trochu bláznovství a růžové brýle. Pořád jsme o tom řemesle věděli hodně málo. Ale věřili jsme, že to dokážeme.”

Získat potřebné know-how ale bylo složité. “Tady fungují obory jako brašnář pro průmyslovou výrobu, sedlář, švec… Ale když chceš dělat opravdu vysokou ‘maroquinerie’, nemáš se to kde naučit. Zjistili jsme, že třeba na Facebooku je několik komunit, kde si navzájem chválí nebo haní svoje výrobky, ale techniky a výrobní postupy si často až úsměvně bedlivě střeží. Tak jsme zase trochu odvážně zkusili oslovit s prosbou o radu profesionály v zahraničí. A světe div se, oni byli nesmírně ochotní a vstřícní, s radostí nám pomohli se spoustou věcí, s nimiž jsme si lámali hlavu nebo doporučili dodavatele…Tehdy jsme pochopili, že amatéři si konkurují, ale profesionálové si pomáhají,” vyzdvihuje Alexandra.

Manželé brzy otevřeli první eshop. “Vtipné bylo, že se termín spuštění blížil a my pořád neměli název. Jedno ráno jsme se nad tím trochu pohádali a já v takovém tom zdravém naštvání začala psát na papír slova kůže, Horák, různě to kombinovat… Až mi to najednou došlo a vynechala jsem to jedno K. Pak jsem to ukázala Robertovi a on mě sepsul, že Horák kůže je opravdu originální. Tak mu říkám, ať se podívá pořádně, že je tam Horakůže… A měli jsme to.”

Horakůže začala prodejem klíčenek, kožených náušnic a jednoduchých kabelek. “Jedna se dokonce prodala do USA. To byl takový milník,” vzpomíná Alexandra. Tím dalším bylo navázání kontaktů s designéry, protože jsme cítili, že řemeslo samo o sobě nestačí. Krásná spolupráce, která stále trvá, je třeba s Michalem Froňkem ze studia Olgoj Chorchoj. “Propojili jsme se přes výrobce hodinek, pro kterého jsme vyráběli luxusní pouzdra. Na to se pak navázaly další zakázky, které nám nastavily laťku. Tohle nás nastartovalo směrem, kterým jdeme dodnes.”

Do portfolia pak časem přibyly další kabelky, řemínky na hodinky, opasky, peněženky, obaly na autoklíče a firemní výrobky, které aktuálně rozvíjíme s designérkou Janou Rollovou. 

“Vždycky jsme se všechno snažili dělat co nejpoctivěji. Základem je ten nejlepší materiál a ruční práce. Zkoušeli jsme různé stroje, ale to je limitující. Naše výrobky potřebují čas a ten jim dáváme,” shrnuje Alexandra.

Dnes se Horakůže zaměřuje kromě sérií pro firemní zákazníky hlavně na zakázkovou výrobu, kdy si zákazník sám určí podobu výrobku. Vlajkovou lodí jsou dámské kabelky. “Jsou v podstatě dvě cesty. Můžeme se zákaznicí vybrat některý z našich už existujících střihů. Samozřejmě materiál, vnitřní uspořádání, zdobení, kování, to všechno s ní vyladíme přesně podle jejích představ. Ale stává se, že zákaznice přijde s jasnou představou o kabelce, o jejím tvaru. Dokonce nám jedna zákaznice přinesla i vlastní papírový model, jak by si to představovala. Není to žádný problém, zatím se nestalo, že bychom nedokázali vyhovět. Můžeme samozřejmě do procesu návrhu přizvat i některého z našich přátel designérů, pokud chce zákaznice opravdu umělecké dílo. 

Je potřeba počítat s tím, že výroba samotná potrvá tak tři týdny; než se ale všechno doladí a taky než dojdou potřebné materiály, může to být i několik měsíců,” upozorňuje Alexandra Horáková a její manžel hned z paměti vyloví příklad extrémně náročného požadavku: “Zákaznice si vymyslela kabelku, která bude lemovaná postříbřenou lištou. Taková věc se samozřejmě nedá nikde koupit, museli jsme ji na míru nechat vyrobit u zlatníků v Brně, kteří ji pro změnu poslali k pokovení do Německa, protože u nás to v takové velikosti nebylo možné. Ale přání jsme splnili a zákaznice byla spokojená,” usmívá se Robert.

“I v rámci kabelek jsme měli tu čest spolupracovat se známým návrhářem, tenkrát jsme oslovili Jakuba Polanku, který nás přenesl do úplně jiného světa. Výsledkem byla kabelka Trezor, která se v několika variantách předvedla i na módní přehlídce Mercedes-Benz Prague Fashion Week. Tehdy jsme tam seděli se zatajeným dechem, byl to pro nás velký zážitek,” doplňuje Alexandra.

Cena výrobků se odvíjí od použitého materiálu a množství práce. “Univerzální a stále oblíbená je samozřejmě hovězí nebo kozí kůže. Rádi pracujeme i s exotičtějšími materiály, zajímavá je žraločí  kůže nebo pštros, menší věci se dají dělat třeba i z kůže lososa. A pak jsou to samozřejmě plazi, přičemž vrcholem je kůže z krokodýla,” vyjmenovává Robert. Kabelka z takového materiálu vyjde na částku kolem tří set tisíc korun. Za aktovku či kabelku z hovězí kůže zaplatíte zhruba sto tisíc korun. “Je to ale opravdu hodně individuální, protože každý komponent našich výrobků si zákazník vybírá na míru a je tam velký cenový rozptyl. Všechno je ale prvotřídní kvalita, kterou jsme dlouho hledali po celém světě,” ubezpečuje Alexandra.

Manželé mají mezi sebou dohodu, že ateliér neopustí výrobek, který by nebyl perfektní. “Když něco sami vyrábíte, někdy trochu přivřete oko, i když víte, že něco nevyšlo úplně přesně. Ale ten druhý si toho všimne. A i když oba občas prskáme, prostě to nepustíme ven, dokud nejsme oba na sto procent spokojení,” shrnuje Alexandra, zatímco Robert souhlasně přikyvuje.

Kabelek v Ateliéru Horakůže vznikne za rok do deset kusů. “Je to opravdu časově náročná práce a víc se prostě zvládnout nedá, protože chceme udržet kvalitu a exkluzivitu,” říká Alexandra. I z toho důvodů manželé neplánují, že by je vyráběli na sklad. “Kromě diářů a pár doplňků, které máme v eshopu, je všechno skutečně výroba jen na zakázku,” upozorňuje Robert. 

V brzké době Horákovi plánují na pozemku vedle srubu postavit zbrusu nový prostor, kde bude probíhat ruční výroba a výrobky budou i vystavené. “Navštěvuje nás čím dál tím více zákazníků a tak se chystáme přijmout i první zaměstnance.  Rádi bychom založili sociální podnik a práci nabídli lidem s handicapem. Pokud se to podaří, vznikne chráněná dílna, kde nám kolegové budou pomáhat s jednoduššími výrobky. Zároveň to bude prostor pro různé workshopy, zapojení studentů a časem třeba škola. Rádi naše krásné řemeslo naučíme i další lidi. Díky všem našim zkušenostem jsme si uvědomili, že sdílení technik nebo jiného know-how není riziko. Úspěch nestojí jenom na tom, jestli umíme hezky šít. Je kombinací mnoha faktorů od znalosti řemesla, trhu, zákazníka po marketing, prodej, různé spolupráce, sebe-disciplínu a neustálou touhu se posouvat dál,“ usmívají se Horákovi.