Společnost ZLKL před lety začínala doslova na koleni. „Začali jsme podnikat tam, kde nás zastihla revoluce,“ vzpomíná Ladislav Brázdil. Loštice podle něj měly díky velkým strojírenským firmám v okolí téměř nulovou nezaměstnanost a proto obec nevytvářela průmyslové zóny. „Vedl jsem tehdy větší skupinu lidí v družstvu a cítil jsem i jakousi povinnost se o ně postarat. Tak jsme s několika společníky rozjeli firmu tam. Museli jsme si nějak poradit. Klíčovým zlomem pro nás byla zakázka od Škody, vyráběli jsme části zadních sedáků pro Felicie. To nás nastartovalo, přišly další zakázky a růst. Mohli jsme si dovolit investovat do vybavení a také staveb, dostat vše pod střechu a výrazně snížit hlukovou a prachovou zátěž, což byly důležité věci, protože jsme měli fabriku uprostřed města,“ vzpomíná Brázdil.  Dalším klíčovým okamžikem bylo osamostatnění, ke kterému došlo v roce 2003. „Měli jsme rodinnou poradu a když mi synové potvrdili, že do toho jdou se mnou, dohodl jsem se společníky, vyplatil je a od té doby jsme čistě rodinná firma. Nikdy jsem toho nelitoval. Nejsme součástí žádného koncernu, neprobíhají u nás nekonečné schvalovací procesy, můžeme se rozhodovat velmi flexibilně a to je naše velká výhoda před konkurencí,“ dodává Brázdil. 

Nyní sídlí ZLKL v Lošticích hned ve třech střediscích, která se neustále rozšiřují. Jen v loňském roce firma do staveb a vybavení investovala zhruba tři sta milionů korun a letos počítá s podobnou částkou.

Úspěch firmy spočívá podle jejího zakladatele v mnoha faktorech, tím hlavním je ale zřejmě odvaha zkoušet nové věci a nebát se neúspěchů. A dokládá to zkušeností, která by nejspíš mnohé odradila: „V roce 2006 jsme zažívali období růstu a chtěli jsme uvést na trh něco, co by bylo naším koncovým výrobkem, protože do té doby jsme vyráběli díly, které byly vždy součástí nějakého celku. Současně jsme chtěli udělat něco užitečného. A tak jsme přišli s konceptem speciálního vozidla Elbee pro tělesně postižené, které jsme kompletně vyvinuli. Byl to v mnohém ohledu unikátní projekt, na veletrzích byl o něj obrovský zájem, dostali jsme i nějaká ocenění. Bohužel se ale ukázalo, že to není životaschopné, že jsme si zkrátka ukrojili moc velké sousto. Neměli jsme na to dostatečné výrobní a servisní kapacity a nedokázali jsme dostat koncovou cenu na přijatelnou úroveň. Zároveň jsme také válčili s nekonečnou byrokracií. Takže ten projekt byl nakonec zrušen. Samozřejmě nás to mrzelo, ale byla to pro nás obrovská škola a leccos jsme se díky tomu naučili.“

Soběstačnost a kreativita jsou v ZLKL často skloňované pojmy. „Stává se nám často, že potřebujeme od externího dodavatele nějakou službu nebo produkt, ale nejsme spokojeni ať už s cenou, nebo i provedením. A tak jsme si jednoho dne řekli: pojďme si to raději udělat sami,“ vysvětluje Ladislav Brázdil a přidává příklad: „Každý rok rozšiřujeme naše prostory, stavíme nové haly. A v poslední době jsme se rozhodli, že nepůjdeme cestou generálních dodávek, kdy bychom prostě celý projekt zadali nějaké firmě. Spočítali jsme si, že se nám daleko více vyplatí, když si to zkrátka postavíme sami. Některé části poptáme u různých dodavatelů, ale ledacos si skutečně zajistíme vlastními silami. Navíc si spoustu věcí dokážeme vyrobit. Třeba schodiště nebo pracovní stůl, proč bychom ho někde kupovali, když si ho zvládneme udělat na míru?“ 

Vývojáři v ZLKL si třeba vyvinuli i vlastní zvukovou izolaci ventilačních jednotek na střechy. „Cena, za kterou to nabízely firmy, byla pro nás nepřijatelná. Tak jsme přišli s vlastním řešením, které se ukázalo podstatně levnější a minimálně stejně účinné. Dnes ho tak můžeme i sami nabízet zákazníkům,“ vyzdvihuje Brázdil. Firma podle něj plánuje i vlastní eshop, kde podobné produkty chce nabízet. 

I proto, aby se mohli Brázdilovi věnovat dalším projektům, vznikla skupina firem BG7, kam byla společnost ZLKL začleněna a v současné době je v ní i stavební divize nebo personální agentura. „Zatím ale tyto služby od našich firem sami spotřebováváme, nemáme kapacitu je nabízet zákazníkům. Do budoucna je ale možné, že se otevře prostor pro externí zakázky,“ říká Brázdil.

Úspěch společnosti stojí i na precizní organizaci, kterou jí umožňuje software, který si v ZLKL taktéž sami vyvíjejí. „Jeho původní jádro je systém Helios, dnes je ale na něm vybudována naše vlastní nadstavba, která je podstatně robustnější, než původní program. Díky tomuto řešení dnes máme dokonalý přehled o všem, co se ve firmě děje. Od skladů, přes výrobu, kontrolu jakosti až po ekonomické ukazatele,“ vysvětluje Ladislav Brázdil.  Když posloucháte jeho vyprávění, bezděky vytane na mysli Baťa a jeho inovátorský přístup. A Ladislav Brázdil přisvědčí: „Ano, tyhle myšlenky jsou u nás dosti silné. Jsme samozřejmě proti němu malinká firma, ale je pro nás velkou inspirací. Máme tu třeba ubytovnu pro zaměstnance a chystáme se budovat i bytové a rodinné domy. A motivujeme zaměstnance, aby přicházeli s inovacemi a zlepšeními. Jsme tomu velmi otevření, protože to jsou přesně ty věci, které firmu posouvají dopředu.“

Baťovský přístup k zaměstnancům potvrzuje i Pavla Ficová, senior manažerka marketingu, která úzce spolupracuje s oddělením lidských zdrojů: „Razíme tu takovou teorii, že když člověka práce baví, dělá ji lépe. Proto se už při náboru snažíme zjišťovat, kdo se na co hodí a využít tak jeho plný potenciál,“ vysvětluje. Podle ní navíc šikovní lidé rychle stoupají v hierarchii. „Pro nás je ideální, aby zaměstnanec prošel celou výrobou, vyzkoušel si opravdu téměř všechno. A máme dnes hodně zaměstnanců třeba na manažerských pozicích, kteří u nás začínali doslova odspodu a vypracovali se,“ vyzdvihuje Ficová. 

Společnost podle ní pořád hledá nové lidi. „Máme vypsané nějaké pozice, ale hlásit se nám může kdokoliv, kdo by u nás chtěl pracovat. Rádi si ho pozveme k pohovoru a pokud zjistíme, že nám má co nabídnout, nějakou pozici mu klidně i vytvoříme. To nejhorší, co můžete udělat, je nepřijmout šikovného člověka,“ upozorňuje Ficová. Firma jde ale ještě dál. „Dalším heslem, kterým se řídíme, je to, že budoucnost je v našich dětech. Proto se snažíme pracovat už se středoškoláky. Zavedli jsme například projekt pohovoru nanečisto. Studentům tak dáme speciální testy, v nichž se ukáže, jaké mají předpoklady. A ty úspěšné si pak pozveme sem, kde si vyzkoušejí opravdový pohovor. Pro ně to má velký přínos, protože jim to dá zkušenost, která se později bude hodit. Navíc třeba zjistí, v čem by se měli zlepšit, na čem zapracovat. A to jim dá do budoucího pracovního života velkou výhodu. My to nevnímáme jako nějaký nábor, ale samozřejmě, že pro nás získané informace mají velkou hodnotu a pokud studenti projeví opravdový zájem, rádi jim tu nabídneme třeba brigádu a když se jim u nás zalíbí, až dostudují, dveře mají otevřené…“ Do budoucna chce firma jít ještě dál. „Máme takový sen, otevřít si vlastní školu. Ještě je to daleko, ale věřím, že se to jednou podaří,“ přeje si Ladislav Brázdil. Zatím firma v rámci skupiny v Lošticích provozuje mateřskou školu.

Společnost ZLKL klade velký důraz na společenskou odpovědnost. „Jdeme cestou podpory menších projektů. Přijde nám smysluplnější dát peníze jim, než je všechny nacpat třeba do velkého sportovního klubu. Podporujeme tak třeba studenty, hasiče, ale i šachisty nebo loštický klub seniorů. A snažíme se přispívat i na charitativní projekty. Loni jsme například pomohli pořídit nový vozík pro chlapce po mozkové obrně,“ popisuje Pavla Ficová.

Zelené střechy jsou sice dražší, ale když si vezmete, že nějakých dvanáct čtverečních metrů vydá za jeden strom a že se tu bavíme o nějakých třiceti tisících metrech… Tak vám vyjde, že tu v areálu stavíme les.

Dalším často skloňovaným pojmem je ochrana životního prostředí. „Tady jsme ušli obrovský kus cesty,“ domnívá se Ladislav Brázdil. „Využíváme zbytkové technologické teplo od strojů a díky tomu v podstatě nemusíme topit plynem. Kde je nutné přitápět, tam máme tepelná čerpadla. Letos budeme budovat i solární elektrárny,“ vypočítává Brázdil a chlubí se i dalším unikátem. „U nových hal děláme takzvané zelené střechy. Je to nejen estetické, ale nesmírně užitečné. Z ekonomického hlediska je sice taková střecha zhruba o padesát procent dražší, ale když si vezmete, že nějakých dvanáct čtverečních metrů zelené střechy vydá za jeden strom a že se tu bavíme o nějakých třiceti tisících metrech… Tak vám vyjde, že tu v areálu stavíme les,“ vysvětluje Brázdil. Zelená střecha podle něj navíc svou službu odvede i v parných dnech. „Plechová střecha se vám rozpálí klidně na pětasedmdesát stupňů a aby se lidi uvnitř neuškvařili, musíte dát energii do chlazení. Zelená střecha se ale zahřeje jen na nějakých pětatřicet stupňů. Takže jsme někde úplně jinde.“

V současné době firma roste o třicet až čtyřicet procent ročně. „Právě proto, abychom tomu stačili, stavíme nové haly a počítám, že ten trend bude pokračovat. Naštěstí máme zatím dost pozemků,“ usmívá se Ladislav Brázdil a dodává, že v souladu s firemní filozofií vidí budoucnost hlavně v dětech. Firmu dnes již řídí jeho synové Ladislav a Jiří, všichni tři nedávno společně převzali ocenění Podnikatel roku Olomouckého kraje za rok 2023. Cen ale za více než třicet let firmy posbírali celou řadu, například magazín Forbes je opakovaně řadí do žebříčku nejúspěšnějších tuzemských rodinných firem a pravidelně se umisťují i v žebříčku Českých 100 Nejlepších. ZLKL je aktivní i v rámci Okresní hospodářské komory.