Olomoucké Divadlo hudby bude dnes vpodvečer hostit koncertní fúzi osobitých písničkářů Jana Buriana a Lenky Dusilové s rockově vitálním uskupením Křehcí muži. Hudebně-básnické setkání vypukne v 19:30 hodin.

Jan Burian je v tuzemském povědomí známý jako takřka renesanční osobnost – kromě bohaté fejetonistické tvorby produkuje folkové písně a natáčí televizní pořady, z nichž nejznámější jsou cestopisné meditace nad navštívenou lokací a Burianův den žen. K velkým činům ho předurčuje i zavazující rodinná tradice – dědeček Emil se proslavil jako operní pěvec a otec Emil František patřil k nejvýznamnějším českým avantgardním divadelníkům, zvláště s objevením specifického scénického tvaru, tzv. voicebandu (rytmizovaný hromadný přednes). Je zřejmé, že Jana Buriana provází dědičné hudební cítění, přenášené i na syna Jiřího, frontmana rockového uskupení Southpaw.
Oba posledně jmenovaní Burianové se už třetím rokem setkávají při klubovém hraní Burianova úspěšného dvojalba Muži jsou křehcí, odkud odvozuje název doprovodná kapela Jana Buriana, Křehcí muži. Sem patří Burian mladší s kytarou, bubeník Jan Janečka a multiinstrumentalista Mikoláš Růžička vládnoucí base, pianu, klarinetu a kytaře. Jan Burian se běžně při svých koncertních vystoupeních doprovází pouze na klavír, jako většina písničkářů doplňuje autorskou výpověď básnivých textů jen jedním nástrojem. Rozšíření muzikantského parku ale vyznění textů nijak neutlačuje, dostává se jim naopak zajímavějšího a barvitějšího doprovodu a náladového posunu. Například drsnější rockový doprovod a elektronický zvuk vyzdvihnou ironické podloží některých písní, které by při něžném drkání klavíru mohlo zůstat podehráno. Sestavu při koncertním turné doplňuje ženský pohled na mužské trable v podání umělecky výrazné písničkářky Lenky Dusilové.
Jak je u Buriana oceněníhodným standardem, písňové texty skládají širokou mozaiku příběhů a skládají dohromady básnické metafory s ostrými ironickými glosami. Koncert (a prezentované album) mapuje drobné historie mužů, v nichž se vyjevuje jejich křehkost, slabiny a tlak, kterému jsou vystaveni, když mají naplňovat identitu pána tvorstva. Burianovy písňové básně oscilují od lehkého humoru k závažné společenské výpovědi, často v rámci jednoho textu. Zazní sarkastická píseň o Supermanovi, o útrapách rebela na malém městě, o opuštěnosti spolužáka Filipa, který si každý měsíc převádí volné minuty z tarifu, protože nemá komu telefonovat. Podobně jímavá a vtipná je i píseň o nebohém Richardovi, ustrnulém v rytířsko-prvorepublikovém stylu, a o jeho neschopnosti vyrovnat se s dnešním medializovaným a zrychleným životem.
Koncert křehkého muže, křehké ženy a Křehkých mužů pokračuje v dramaturgické linii Divadla hudby, představující výrazné textařské osobnosti a zajímavá muzikantská spojení (například nedávné vystoupení Jana Krchovského).