S Vánocemi je spojeno několik tradic, bez kterých bychom si je už neuměli ani představit. To, že vám nad štědrovečerní tabulí visí zelená větvička, nebo vám byt provoní ozdobený vánoční stromeček a cukroví, neodmyslitelně patří k českým svátkům. Víme, kde se tyto tradice vzaly? Kdo se poprvé políbil pod jmelím a co tato tradice znamená?

Stromek a dárky od Ježíška... Tradiční obrázek českých domácností :) Foto: Depositphotos.com

Jmelí

Nejznámější rostlinou Vánoc je nejen u nás, ale také v zahraničí jmelí. V obchodech, na trzích nebo ve stáncích si jej můžete koupit v několika podobách, zlaté, stříbrné nebo původní zelené. Spolu s kouzlem Vánoc jsou i jmelí přisuzovány nejrůznější nadpřirozené schopnosti. Jmelí bylo předmětem uctívání a rituálů však dávno před tím, než k nám oslavy Vánoc vůbec dorazily. Keltští druidové jej nesměli useknout jinak než stříbrným srpem, bylo totiž symbolem života a ochranným talismanem. A tak je tomu také dnes, kdy zavěšené nad štědrovečerní tabulí nebo nad dveřmi přináší do domu štěstí a lásku.

Tradice spojené s touto cizopasnou rostlinou jsou si ve všech evropských zemích podobné a liší se jen v detailech. Pro vánoční rituály je nepostradatelné hlavně na severu. První, kdo se pod jmelím políbil, měl být svatý Mikuláš se svou milou. Při jednom setkání si nevědomky stoupli právě pod jmelí a z polibku se brzy stala tradice. Populární byla už v 16. století v Anglii, své fandy má rovněž ve Skandinávii, k nám se dostala přes naše německé sousedy. Co možná nevíte je, že z větvičky se po každém polibku musí ulomit jedna bílá bobulka. Ta poslední se na ní nechává po celý rok, aby láska z domu neodešla. Lepivým semenům jmelí byla přisuzována právě schopnost udržet vztah mezi dvěma osobami. Polibek pod jmelím v adventním čase má zajistit dostatek lásky po celý příští rok. Se jmelím mají Angličané spojen ještě jeden zvyk. Splní prý každému u stolu jedno přání, které zašeptá do první zapálené svíčky, jejímž plamenem pak spálí větvičku z minulého roku.

Vánoční stromek nesmí chybět...

Bez ozdobeného vánočního stromečku by Vánoce nemohly vůbec být. V posledních letech se navíc prosazuje tendence opouštět umělohmotné náhražky a většina lidí si chce svůj domov provonět jehličím. U nás se s ním však stejně jako se smaženým kaprem, nesetkáváme příliš dlouho. Mimo českou kotlinu má tento zvyk velmi dlouhou historii. Slavnostně vyzdobeným stromkem uctívaly o zimním slunovratu germánské kmeny boha Wotana. Ve Francii pochází nejstarší zmínka o stromku osvětleném hořícími svíčkami ze třináctého století. Po celý středověk přitom církev zdobení stromků stíhala a zakazovala. Smířila se s ním až koncem století šestnáctého. K nám se tento zvyk dostal přes Německo a v českých domácnostech se začal velmi pomalu zabydlovat až během devatenáctého století, nejdříve pouze v bohatých měšťanských rodinách. Na vánočních trzích se sice začaly prodávat dovezené umělé stromečky vyřezané z kartonu nebo tenkých prkének, ale kupující o ně nejevili příliš veliký zájem. Více se ujaly živé stromečky, smrčky, jedličky nebo májky ozdobené sladkým pečivem, perníkem a ovocem, jablky nebo hruškami, mandlemi či rozinkami. Zřejmě roku 1860 se na stromečku v Čechách poprvé rozsvítily lojové svíčky. Do venkovských stavení pronikaly ozdobené vánoční stromečky ještě pomaleji. Až do první světové války bývala v mnoha domácnostech pouze ozdobená smrková nebo jedlová větev.

Ilustrační foto Foto: Depositphotos.com

A k večeři kapr!

Pojídání kapra na Vánoce je velmi mladým zvykem. Ryby se totiž na stolech našich předků v tento den prakticky nevyskytovaly. Jedly se především polévky a luštěninová jídla, dále pak houbové omáčky, čočka, "kuba", sušené a vařené ovoce, krupičné a kukuřičné kaše polité medem nebo sirupem. Ryby byly nejprve záležitostí bohatých měšťanů, na vesnici začaly pronikat až ve 20. století. Dnes je neodmyslitelnou součástí vánočního stolu kapr - nejčastěji smažený.

Dárky nosí Ježíšek

Po štědrovečerní večeři nastává okamžik, na který se zejména děti těší celý rok. Rodina se shromáždí kolem rozsvíceného vánočního stromečku, pod nímž se kupí zabalené dárky. Podle tradice je sem přinesl Ježíšek. Na rozdíl od Santa Clause nemá žádnou ustálenou podobu, také způsob, jakým přichází, zůstává obestřen tajemstvím. Ježíšek je zdrobnělinou pro Ježíše Krista, jehož narození je o Vánocích zdůrazňováno. Děti Ježíškovi před Vánoci posílají dopis, ve kterém ho prosí o to, co by si přály pod stromečkem nalézt. Původně v českých zemích nosíval dárky svatý Mikuláš. Z počátku 17. století se dochovala latinsky psaná zpráva v kalendáři Šimona Partlice o obdarování dětí rodiči ve jménu Krista Pána. Z pozdějších dob jsou zprávy o štědrovečerních nadílkách od Ježíška. V 19. století pak tradice Ježíška u nás plně zdomácněla.