Předpokládám, že už máte vymyšleno, jak bude vypadat organizační struktura...
Ano, už od srpna prochází procesem projednávání a konzultací s odborovými organizacemi a odborníky, není to tak, že by to vznikalo na zelené louce. 
Od prvního ledna dojde k minimálním změnám a po ověření reálných potřeb praxí, budeme dále strukturu upravovat tak, aby výsledná podoba organizace byla přívětivá pro zaměstnance a přitom maximálně efektivní. 
Každopádně, aby byla zajištěna autonomie filharmonie, bude mít mimo jiné svého náměstka, pod nímž bude celá organizační struktura filharmonie, s tím rozdílem, že ekonomický a technický úsek bude začleněn do celé organizace. 
Vize je pak taková, že mezi souborem opery, filharmonií a ředitelem bude náměstek pro hudební část divadla. V opeře, pod níž spadá i divadelní orchestr, a ve filharmonii, bude totiž nejvíc zaměstnanců.. 

Takže tenhle člověk bude šéfovat opeře i filharmonii současně?
Obě budou mít samozřejmě autonomii, své umělecké vedení, jako je tomu dosud. Tento hudební náměstek bude spíše manažerem a bude koordinovat aktivity, hledat možnosti propojení, řešit spory a provozní věci. Prostě tam chceme mít někoho, kdo se tomu může věnovat naplno a bude tváří hudební části organizace. Ale je možné, že v rámci provozu zjistíme, že to má vypadat jinak. Není to dogma.

Máte už představu o budoucí symbióze právě mezi operou a filharmonií, co by se všechno dalo dělat?
Toho je hodně. Bude snaha o trochu promyšlenější dramaturgický celek v rámci celé organizace, aby se vzájemně koordinovaly aktivity. Třeba při významných akcích, jako je letošní Rok české hudby nebo nějakých výročích budeme schopni nabídnout dramaturgicky ucelený program.
Samozřejmě budou výpomoci mezi soubory a jejich kooperace. Filharmonie třeba bude moci pro některé koncerty využít sbor, můžeme na nějaké mimořádné akce spojit třeba filharmonii s baletem a operními sólisty a udělat opravdu velkolepá představení s podstatně jednodušší organizací, než je tomu nyní, když chceme takovou akci pořádat. Když se bude hrát velký Mahler, můžeme spojit orchestry… Ale to už jsou docela daleké vize. Určitě to nenastane hned, protože běží sezona a hrací plány jsou hotové.
Budeme taky zvažovat, jestli nemá vzniknout společné abonmá. Klidně napříč institucemi. 

Když jsme u propojování a sdílení, jak to bude s prostory? Filharmonie s sebou do spojené organizace bere Redutu…
To je taková až mýtická otázka. Řešíme ji od začátku. Reduta je koncertní sál a tím primárně zůstane. Dá se tam za určitých okolností hrát jednoduchá činohra, ale určitě nepočítáme, že by tam měly hrát soubory divadla. Na tohle je ostatně určena nová komorní scéna Sedmička. Dovedu si představit, že se do Reduty za určitých okolností dá přesunout část divadelních zkoušek a tím ulevit jevišti. A na druhou stranu: zkušebny a další prostory v divadle budou moci využívat pro změnu filharmonici. Třeba pro zkoušky komorních koncertů. I Sedmička a kreativní centrum se určitě hodí pro některé programy filharmonie. Jistě, nebude tam hrát symfonický orchestr, ale výchovný koncert s kvartetem nebo menším tělesem se tam klidně konat může. Nebo nějaký hudební workshop…

Rozhodně to není o tom, že někdo někoho polyká. Ba naopak se snažíme ve všem hledat racio, hledat to dobré z obou institucí. Umělecká autonomie zůstane zachovaná.

Co se od prvního ledna změní pro diváky a posluchače?
Téměř nic, snad kromě toho, že budou mít jinou hlavičku organizace na lístku. A pak ve vzdálenější budoucnosti dojde na ty věci, o kterých jsem už mluvil. Nejspíš se trochu změní dramaturgie, vzniknou nové formáty… Ale to jsou všechno změny, které by měly být pro publikum příjemné a budou vycházet z poptávky a umělecké vize jednotlivých souborů. Fundament obou institucí zůstane zachován.

Takže divadlo nespolkne filharmonii, jak často zaznívá?
To je za mě marketingová floskule, která se využívá v rámci kampaně. Je úplně jedno, jestli se vezmou dvě instituce a vloží se do nové, nebo se využije jako nosič jedno ze stávajících IČ. Logicky se využilo to, které má na sobě navázán majetek a budovu, má víc dotací a je větší. Rozhodně to ale není o tom, že někdo někoho polyká. Ba naopak se snažíme ve všem hledat racio, hledat to dobré z obou institucí. Umělecká autonomie zůstane zachovaná. Systém zkoušení a plánování  zůstane zachovaný. Propojovat se budou jenom ty věci, které mají logiku. Klidně to zopakuji tolikrát, kolikrát ještě bude potřeba. 

A bude se propouštět?
Ve střednědobém období se asi redukcím nevyhneme. Ale nečekejte nic drastického. Budeme rušit některá neobsazená místa, naopak nová zase mohou vznikat. Rozhodně se nebavíme o žádných brutálních škrtech. Ani rozpočet, který jsme teď sestavovali, nepočítá s tím, že by mělo docházet k něčemu zásadnímu.