Samce levharta mandžuského má olomoucká zoo zapůjčeného na jednu reprodukční sezónu. "Samice půjde během nadcházejících dvou až tří týdnů do říje a my budeme doufat, že se zadaří a samec bude dlouhověké geny své rodiny šířit dál. Do loňského roku jsme v naší zoo chovali jeho babičku. Ta uhynula v důsledku rozsáhlého nádoru mléčné žlázy, dalším přidruženým chronickým potížím a především už měla úctyhodných dvaadvacet let," říká zooložka Jitka Vokurková.

Samec levharta se po příjezdu chová velmi klidně a už se ukazuje i návštěvníkům. " Se samicí navazuje postupný kontakt, byť se prozatím vidí přes společné pletivo," dodává Vokurková. Ve volné přírodě žije levhartů mandžuských posledních zhruba sto jedinců. Počty zvířat v zajetí převyšují jejich počet v přírodě. Ale poslední léta se jeho stavy zvýšily až na sto zvířat, která byla spočítána v roce 2017 pomocí fotopastí. Původní monitoring v 70. letech minulého století zjistil pouze 32 jedinců (za využití stop zanechaných ve sněhu), ještě v roce 2000 se jeho stavy odhadovaly na pouhých 22-28 jedinců. Vážnou hrozbou pro levharty je pytláctví, ale i lesní požáry, nebo těžba dřeva a nerostných surovin. Ruské a západní ochranářské skupiny utvořily organizaci s názvem Amur Leopard and Tiger Alliance (ALTA), která se má pokusit levharty a tygry ussurijské, kteří jsou rovněž ohroženi, zachránit. Snahou o záchranu levharta mandžuského se zabývá i WWF. Populaci v přírodě bude muset podpořit populace ze zoologických zahrad, tak aby se docílilo dostatečné genetické diverzity. Bohužel ochranářským snahám momentálně brání válka v Rusku. 

Zajímavost

Jedná se o velkou formu levharta skvrnitého, nejseverněji žijící poddruh. Jako jediný druh levharta dokáže přežít jak v extrémním horku, tak extrémní zimě – jeho srst měří v zimě až 7,5 cm. V jeho domovině v zimním období klesají teploty hluboko pod bod mrazu (-30 °C). Zbarvení má světlejší s velkými rozetami. K dalším rozpoznávacím znakům patří dlouhý, hustě osrstěný ocas a šedě zbarvené oči. Na lov se vydávají obvykle v noci. Kořist odnáší na skryté místo, někdy s ní vylézá i na stromy.