Fotograf Helísek na nové výstavě boří hranice států i vnitřní bariéry
Bez hranic. Tak se jmenuje soubor fotografií Tomáše Helíska, který od pátku vystaví v Trieste Caffé na Dolním náměstím. Návštěvníkům fotograf ukáže svět z jiného úhlu pohledu, který je ovlivněný tím, že je autor na invalidním vozíku. Z této perspektivy ale Helísek objevuje pohledy, které by běžnému oku unikly. Výstavu zahájí slavnostní vernisáž, fotografie pak budou k vidění až do konce října.
Název Bez hranic dává tušit, že autor tentokrát při hledání záběrů opustil republiku, má ale i hlubší význam. "Jsou to i hranice v hlavě, hranice v tvorbě... Hranice toho, co člověk může dělat, když má handicap a jak se může ty hranice posouvat," říká Tomáš Helísek.
Jak bylo řečeno v úvodu, fotograf na svých cestách hledá zajímavá místa. Jeho hlavním tématem ale rozhodně není architektura, alespoň ne tak, jak se běžně zachycuje. "Kolikrát jsou to až banality, různé detaily, kolem kterých lidé projdou, aniž by si jich všimli. A pak to uvidí na fotce a najednou jsou překvapení, jak je to místo zajímavé. To se snažím předat," usmívá se Helísek. Jeho první divákem je manželka, která ho na cestách obvykle doprovází. "Já když jsem ve foto módu, jsem strašný autista. Nevnímám, zastavím se a hledám ten záběr. A občas to trvá docela dlouho. A ostatní na mě čekají, nechápou, co jsem to zase objevil. Ale už se mnou mají trpělivost."
Fotografie ze souboru Bez hranic vznikaly během pěti let. "Nechybí tam samozřejmě Olomouc, ale z Česka je tam například také chrám svaté Barbory v Kutné Hoře, něco z východní Moravy... A ze zahraničí jsou tam fotografie z Polska nebo třeba Itálie," popisuje Helísek. Právě v italském Caorle vznikl i snímek majáku, který posléze autor použil na plakát. "Ten záběr se hodně nabízel, chvilku jsem nad tím váhal, protože to bylo trochu až kýčovité. Ale pak bylo najednou to správné světlo a nakonec vznikla fajn fotka," líčí Tomáš Helísek.
Tomáš Helísek
* 1986, Nový Jičín
Od narození má mozkovou obrnu, překonal třináct operací páteře a od dětství je na invalidním vozíku.
Pracoval jako tiskový mluvčí a fundraiser v Trendu vozíčkářů, podobné pozice vykonával i v TyfloCentru Olomouc, které se stará o zrakově handicapované. V současné době je na volné noze v oblasti poradenství, marketingu a fotografování.
K focení se aktivně dostal v roce 2011, ale už jako dítě jej fascinovaly fotoaparáty všeho druhu. Ve své tvorbě se nejvíce věnuje reportáži, městské krajině a cestovatelské fotografii.
Má za sebou úspěšnou výstavu Olomouc z po(d)hledu, která v roce 2021 putovala po slovenských městech, dále semifinále soutěže Fototalent 2019, ale i dlouhodobou spolupráci s Academia Film Olomouc a Czech Tourism.
V loňském roce získal od Olomouckého kraje ocenění v kategorii Milana Langera za celoživotní přínos v rámci cen Srdce na dlani.
Je ženatý, má dceru. Žije v Olomouci.
zdroj: olomouc.cz/kdojekdo
Foto: Jan Andreáš
Dvacet snímků, namixovaných z barevných i černobílých, si budou moci návštěvníci prohlédnout v Trieste Caffé už od pátku 6. září, kdy je také od 18 hodin naplánována vernisáž. "Zahraje na ní Lukáš Mareček, bude spousta prosecca, těším se na vás," zve Helísek. Prodejní výstava potrvá až do konce října.
Autor článkuJan Procházkaprochazka@olomouc.cz
DNES
Dnešek: Kafka Band, burlesky i Ebeni
Sport20.11.2024
BK Olomoucko má posilu z NBA. Je jí rozehrávač Jacob Evans
Rozhovory20.11.2024
Olomoucká značka designového oblečení SIRA bude mít svou první prodejnu
Zprávy z regionu20.11.2024