Smažený sýr. Ta neopakovatelná chuť mastné strouhanky s roztékajícím se sýrem vhodně skloubená s lehce nakyslou a slanou tatarkou. Český fenomén, který sice není původem z Česka, ale Češi ho považují za rodinné stříbro. Obalovaný sýr můžete dostat v mnoha zemích světa, samozřejmě trochu jiného vzezření a obsahu. Zhruba ve stejné podobě jako u nás vám ho naservírují taky na Slovensku, v Polsku nebo v Rakousku. V Itálii či v Řecku se sice obejdete bez tatarky a brambor, ale místo eidamu vás potěší feta nebo mozzarella.

Dnes je jen málo klasických tuzemských hospod, které by nenabízely eidem v oblíbené kombinaci s moukou, vejcem a strouhankou. V našich zeměpisných šířkách ho najdete dokonce ve vietnamských, čínských či mexických bistrech! Ale v restauracích se nebalí jen eidam, v lepším podniku dostanete trojobal vyplněn i goudou, ementálem, tvarůžky nebo nivou. Někteří kuchaři se nebojí k sýru přidat i anglickou, šunku nebo kolečko poličanu. Je to pár let zpátky, kdy jeden podnik v Liboši nedaleko Olomouce připravil na hody dokonce smažený parmazán. Musím říct, že chuť byla výborná.

Udělat jídelní lístek bez smažáku, to už musí být kuchař či provozní pořádný tvrďák. I nekorunovaný král pražské gastronomie Tomáš Karpíšek má v síti svých pivnic Lokál smažený sýr na stálém menu. Sice je to eidam, ale zato "vyzrálý" šest týdnů a smažený v přepuštěném másle. Mimochodem, není vůbec špatný. Láska českého národa k této nepříliš zdravé, ale zato několika generacemi milované lahůdce dokonce vnukla před 13 lety našemu olomouckému europoslanci Janu Březinovi odvážnou myšlenku. Chtěl, aby smažák dostal ochrannou známku a byl tak do evropských análů zapsán jako naše národní specialita. Naštěstí, ne všechny skvělé nápady dojdou naplnění.

Zkusíte si tipnout, kolikrát se v různých podobách smažený sýr objevuje v nabídce olomouckých restaurací? Jen v poledním menu v úterý 28. ledna jste ho mohli najít 33krát. A to byl slabší den.