Jenůfa je jedním z nejzásadnějších děl Leoše Janáčka. V letošním roce si připomínáme 120 let od její první premiéry. Tuto první verzi pro novodobé uvedení zpracoval hudební editor Mark Audus. Veronika Kos Loulová se svým ženským inscenačním týmem rozhodla pro původní verzi opery, protože podle ní nejlépe vystihuje Janáčkovu syrovost, pravdivost a emocionalitu. Dílo inscenované pod vedením dirigentky Anny Novotné Peškové je ojedinělým příkladem spolupráce žen na české operní scéně. Pro umělkyně se jedná o janáčkovskou operní premiéru, obě však mají k hudebnímu vyjádření Janáčka velmi blízko. Silné trio tvůrkyň doplňuje Marta Ljubková, dramaturgyně: „Janáčkova Jenůfa ve své době přinesla aktuální téma nemanželských dětí a z toho plynoucí společenské stigma. Nechceme tuto svého času provokativní operu hrát jako okénko do minulosti, ale spíš jako příležitost, jak skrze nestárnoucí hudbu nahlédnout náš život dnes.”

Autorky tak více než osud nevlastní matky Kostelničky zajímá mladá Jenůfka, za niž rozhodují ostatní, zajímá je i novorozené miminko, které kruté společenské konvence odsoudily k smrti. Snaží se nahlédnout za osudy postav v době napsání – a vidí tam současné ženy, které bojují s pochybnostmi plynoucími z mateřství.

Tragický příběh Jenůfy, mladé ženy z moravského venkova, se točí kolem mateřství, společenských tlaků a rodinných konstelací. Kostelnička, pěstounka Jenůfy, se uchyluje k zoufalému činu, aby ochránila svou rodinu před hanbou, která by je ve venkovské komunitě nemilosrdně odsoudila. Stejně jako tehdy, i dnes se ženy často cítí pod tlakem očekávání, které na ně společnost klade, zejména v otázkách mateřství.

Současná inscenace si klade za cíl nejen připomenout nadčasovost a emocionální sílu Janáčkovy opery, ale také upozornit na moderní problémy. „Práce na Jenůfě už překročily rok a já vím, že bude až moc těžké přenést koncepci z intimních soustředěných a niterních debat do nemilosrdně ubíhajícího divadelního kolosu. Z tohoto obnažení mám respekt, bojím se, ale zároveň vím, že se tvoří dílo nečekané a revoluční,“ zdůrazňuje Kos Loulová.

Celý tvůrčí tým této inscenace tvoří ženy, což v operním světě není běžné. Režisérka Veronika Kos Loulová a dirigentka Anna Novotná Pešková se již dříve setkaly při inovativních projektech, a díky této spolupráci přinášejí nový pohled na tradiční operní repertoár. „Naše inscenace akcentuje ženská témata i proto, že na ni nahlížíme ženskou optikou,“ vysvětluje režisérka

Součástí scény je i umělecký projekt britského výtvarníka Jamieho McCartneyho The Great Wall of Vulva (Velká zeď vulvy - skulptura ze sádrových odlitků ženských genitálií), zřejmě nejslavnější feministické dílo, které bylo poprvé vystaveno v roce 2011 v Londýně a nyní doputovalo na scénu Moravského divadla Olomouc. 

Tvůrčí tým pracuje inscenace spolupracuje s klientkami organizace Úsměv mámy, která poskytuje podporu ženám s poporodními psychickými problémy. „Příběh Jenůfy jsme se rozhodli věnovat matkám, které prošly poporodní depresí. Ve spolupráci s klientkami organizace pracujeme s jejich autentickými deníkovými zápisky a výpověďmi, což vnáší do inscenace hlubokou pravdivost a lidskost,“ dodává režisérka. 

Podle klinické psycholožky Renaty Banášové tato spolupráce přináší naději, že téma poporodních depresí se dostane do širšího povědomí. „Mnoho našich klientek v sobě nachází velkou odvahu a sílu sdílet svou zkušenost, předat svůj příběh ve snaze pomoci dalším ženám v podobné situaci.“  

V hlavní roli Jenůfy se divákům představí sólistka Opery a operety Moravského divadla Olomouc Barbora Perná, zatímco roli Kostelničky ztvární hostující Eliška Grattringerová. V mužských postavách se objeví Raman Hasymau a Josef Moravec. Scénu a kostýmy vytvořila uznávaná rumunská scénografka Irina Moscu a tým doplňuje italská light designérka Fiammetta Baldiserri.

Inscenace vzniká v koprodukci s Národním divadlem Brno. Svou premiéru bude mít 15. listopadu v Moravském divadle Olomouc, poté se představí také v brněnském Mahenově divadle, kde bude uvedena na prestižním festivalu Janáček Brno ve dnech 20. a 21. listopadu 2024. „Cílem festivalu Janáček Brno je otevírat nové pohledy na Janáčkovo operní dílo. Oslovení umělecké ředitelky Veroniky Kos Loulové směřovalo od počátku k pohledu ryze ženskému – k osudu Jenůfy s přesahem k matkám, které prožívají nelehké poporodní období. Skrze Janáčkovu hudbu, která je pro mne vždy přímým zásahem do srdce, může přinést hluboký prožitek,“ uvedl Jiří Heřman, umělecký šéf Janáčkovy opery Národního divadla Brno a umělecký ředitel festivalu Janáček Brno.