Víte, jak se vyrábí auta? Většinu procesu dnes obstarávají špičkoví roboti, respektive celé robotizované linky. Svařit z hromady plechů takřka kompletní karoserii je úkol pro linky, které navrhuje a montuje společnost Chropynska. Není pochyb o tom, kde má hlavní stan. Málokdo ale zatím ví, že vývojové centrum, tedy místo, kde se celý komplikovaný systém montážních linek rodí, sídlí v Olomouci. Představujeme vám další díl našeho seriálu Liga úspěšných, který připravujeme společně s Okresní hospodářskou komorou Olomouc.

Původně se Chropyňská strojírna zabývala výrobou pro plastikářský průmysl. V devadesátých letech, když ji zprivatizoval podnikatel František Kudela, se však přeorientovala na automobilový průmysl. A už více než deset let jsou hlavní náplní činnosti robotické linky pro automobilky. Firma Chropynska je staví doslova po celém světě. “Abyste lépe pochopili, čím se vlastně zabýváme, je potřeba porozumět procesu výroby aut,” vysvětluje Miroslaw Szaniawski, ředitel olomoucké divize. “Na začátku je lisovna, kde se vyrobí všechny kovové díly. Mohou jich být i stovky. Pak následuje svařovna, a to je naše část, srdce celé automobilky. My z těch dílů musíme postavit auto. Potom jde už hotová karoserie do lakovny a montovny, kde se už pracuje ručně, instalují se různé ovládací prvky a podobně. Na konci procesu je hotový vůz,” popisuje Szaniawski. Jak už zmínil, značku Chropynska nesou svařovací linky. “Dostaneme od zákazníka 3D model karoserie. Víme tedy, jak má vypadat a z čeho se skládá. Naším úkolem je postavit linku, která to dá dohromady. Požadavek zákazníka je, aby co minutu vypadl jeden hotový kus. Dovedete si představit, jak složitý proces to je, postavit linku tak, aby pracovala co nejefektivněji. Když si vezmete že jedno auto má až čtyři tisíce svařovacích bodů…”
Právě olomoucká divize má na starosti návrhy svařovacích linek. Vývojové středisko sídlí na třídě Kosmonautů a když jím procházíte, připadáte si tu spíš jako v IT firmě. Desítky vývojářů, konstruktérů a dalších odborníků tu navrhují a optimalizují složitá zařízení tak, aby je poté, zjednodušeně řečeno, stačilo už jen smontovat u zákazníka a zapnout. Linka se skládá z mnoha stanic, na každé pracuje samostatný tým. Trochu to připomíná vysoce složitou logickou hru. “Týmy mají k dispozici množství komponent, které musí vhodně poskládat, naprogramovat, propojit a optimalizovat jejich pohyb, což bývá jedním z nejsložitějších úkolů,” vysvětluje Szaniawski. V samotné Chropyni se pak vyrábí zhruba patnáct procent dílů, robotická zařízení a mnoho dalších komponent firma objednává z celého světa.

Tak jako musejí být efektivní robotické linky, je podobně výkonný i jejich dodavatel. “Linku jsme schopni postavit do roka od podepsání smlouvy,” líčí pyšně Miroslaw Szaniawski. Vývoj podle něj trvá několik měsíců, souběžně s ním už ale vyráží týmy inženýrů na místo stavby, kde se v budoucí hale zaměřují polohy jednotlivých svařovacích stanic. “Následně se začnou navážet díly a pak se celá linka smontuje a propojí. Pak by se teoreticky mělo zmáčknout zelené tlačítko a všechno jede. Ve skutečnosti ale v tu chvíli začne několikaměsíční práce programátorů, kteří musí na místě vše vyladit k dokonalosti. V téhle fázi už ale z linky padají první auta, prototypy, na různé zkoušky, předsériové předváděcí modely…” vysvětluje šéf olomoucké divize.

Chropynska je jedinou společností, která v Česku linky staví, v Evropě pak patří mezi tři největší. “V Evropě je zhruba stovka výrobních závodů automobilek a my jsme stavěli linky pro mnohé z nich. Škoda, Volkswagen, Audi, Opel, Porsche, BMW…” vypočítává Miroslaw Szaniawski.

Aby proces nebyl pro konstruktéry jednoduchý, musí dnes linka zpravidla zvládnout výrobu více modelů aut. “Dříve to fungovalo tak, že jedna hala rovná se jeden model. Deset let se vyrábělo, pak se výroba ukončila a linka byla zpravidla už zastaralá a opotřebovaná a tak šla do šrotu. To si dnes ale firmy nemohou dovolit. Jedna svařovací linka tak musí umět několik modelů, většinou tři. Je to umožněno i tím, že spoustu komponentů mají modely v rámci jednoho koncernu společnou. Například Volkswagen má filozofii 3+1. To znamená, že linka vyrábí tři sériové modely a čtvrtý se testuje. A když je hotový, jeden z těch tří vypadne. Linka tak musí procházet jakousi evolucí a její životnost je mnohem delší,” vysvětluje Szaniawski. Chropynska však dokáže vyhovět i těm opravdu nejnáročnějším požadavkům. Příkladem může být u nás dosud prakticky neznámá americká automobilka Fisker. “Pro tu stavíme výrobní linku, která musí zvládnout obrovské pětimetrové SUV i úplně malé autíčko velikosti Smartu. Mimochodem, všechno jsou to elektromobily a už brzy budou na evropském trhu.”