Kdy přišlo rozhodnutí, že zkusíte lidem v Česku prodávat jihoamerické víno?
Několik let jsem tu ještě pracoval jako tenisový trenér. Nejprve v Prostějově, později v centru Omega. Ale už po roce tady jsem si řekl, že bych chtěl dělat něco, co je spojené s Chile. No, když se řekne Chile, vybavil se lidem Pinochet, nějaký fotbalista a víno. (smích) Takže to bylo celkem jasné. Navíc, rodina mé ženy jsou opravdu milovníci vína, takže jsem hodně ochutnával, zalíbilo se mi to. Až jsme si řekli, že to zkusíme. Open Wine jsem založil s mou švagrovou.

To zní, jako byste se naučil pít víno až v Olomouci.
Dá se to tak říct! Víte, já do té doby hodně sportoval. Jak to říct. Alkohol nebyl můj friend. Samozřejmě, občas jsme v Chile zašli s kamarády na skleničku, ale jinak jsem moc nepil a rozhodně bych si nepomyslel, že bych se vínu jednou mohl věnovat pracovně. Navíc, Chile nemá kolem vína vybudovanou nějakou velkou kulturu. Tady je to mnohem více tradiční. Takže ano, až v Olomouci jsem vínu začal víc rozumět.

Bylo těžké přesvědčit Hanáky, kteří by si nechali pro korunu vrtat ruku, že mají odložit litrovku frankovky za šedesát a začít pít kvalitní víno za mnohem vyšší cenu?
Vůbec. Já jsem nikoho nikam netlačil, nic jsem nemusel. V roce 2006 jsme udělali první objednávku a řekli jsme si, že když se to neprodá, nevadí, vypijeme doma. Začali jsme dělat degustace a ono se prodalo. Takže byla další objednávka, větší… To víno je kvalitní, ono za sebe mluví samo, nikoho jsem nemusel přesvědčovat. Díky kamarádům jsem se dostal na zajímavá místa a dával jsem lidem ochutnat. A pak už jsem jen vypisoval objednávky. (smích) Tak to bylo.

To zní skoro jako pohádka.
Ale ono to vážně šlo od začátku takhle dobře. Jasně, je tu veliká konkurence, moravská vína. Ale ta produkce tady není tak velká, aby pokryla celý trh. Vždycky se nějaké víno bude dovážet. Víno z Jižní Ameriky nebylo tak známé, ale rychle se mezi lidmi rozšířilo, jak je dobré.

Už jste ta moravská vína zmínil. Jak se vy, jako odborník, na naše víno díváte?
První věc, já nejsem odborník! Mám víno rád, mám dobrou intuici, co se bude prodávat, ale pořád se učím. Není můj cíl být sommelier. Jsem obchodník. Ale k té otázce. Moravská vína jsou zajímavá, málo zemí má tolik odrůd. A jsou lepší a lepší, a to nejen díky technologii, ale i vinaři si tu konečně uvědomili, že to není jen o tom nápoji, že musí mít etikety, marketing… Má to budoucnost. Ale mluvím o bílém. Na červené víno tu nejsou dobré klimatické podmínky. Tak to je.

Změnila se v Česku kultura pití vína za těch více než deset let, kdy ho prodáváte?
Já si myslím, že určitě. Pije se víc a víc, spotřeba se každý rok o litr zvedne. Už jsme na dvaceti litrech za osobu za rok. Sami počítejte, jestli pijete víc, nebo míň (smích).

To určitě víc!
Moc dobře! (smích) Ale není to jen kvantita. Roste zájem o víno. Lidem už není jedno, co pijí. Zajímá je, jak se víno dělá, jaké je. Ekonomika je lepší a daleko víc lidí dnes hledí na kvalitu…

Navíc, když se člověk naučí pít dobré víno, ke špatnému se už nikdy nevrátí…
Ano, tomu taky věřím. Když se dostaneme na nějaký level, už nechceme pít žádnou sračku. (Ta poslední věta z Jorgeho vypadne bezprostředně, autenticky a zároveň laskavě. Dobře vložené pikantní slovo je kořením humoru, to ví i Zdeněk Svěrák. A Jorge má kouzelný smysl pro humor. Nicméně rozhovor je v tuto chvíli na delší čas přerušen proudem smíchu na obou stranách a ozývá se i zpoza baru, odkud nás pozoruje manažerka Zuzana Hassáková.)

Teď měla následovat otázka, jak vybíráte, co budete prodávat. První kritérium už, zdá se, bylo řečeno. Jaká jsou další?
(smích) Ano… Ale už budu seriózní, slibuju. Hodně věřím, že byznys je mezi lidmi. Vztah s dodavatelem, to je základ. Většinou jsme kamarádi, skoro rodina! Ale já odbíhám. Když se seznamujeme s vínem, začínáme zvenku. Víno musí lákat. Kvalita prodá až druhou lahev, tu první prodá etiketa. Pak samozřejmě ochutnáme, hodnotíme, jestli jakost odpovídá ceně. Když je to oukej, jednáme s dodavatelem. Pokud je seriózní, oukej, můžeme dělat byznys, pokud není, sorry. Není to jenom o kvalitním víně, ale i o kvalitních lidech.
Víte, jsme výhradní dodavatel pro Česko a Slovensko. Pokud to samé víno vidíte někde jinde, koupili ho od nás.

Takže jezdíte po světě a ochutnáváte?
Ano, jezdíme za vinaři, na veletrhy, ochutnáváme, sledujeme nové trendy. Třeba teď máme úžasnou novinku. Pizza Lovers víno. Wow! To je prostě skvělý! (Jorgemu se opět v očích objeví až dětská radost. Nehraje to, prostě takový je.)

Takže už nevozíte jen z Jižní Ameriky?
Začali jsme Chile, Argentina, Uruguay a pořád je to pro nás hlavní oblast. Ale klienti jsou spokojení, a když chtějí dobré víno ze Španělska, proč by si ho měli kupovat od konkurence? Takže jsme začali dovážet i Itálii, Jižní Afriku, Španělsko. Ale jen na doplnění sortimentu.

Co všechno vlastně v OpenWine děláte?
Kromě prodávání vína hlavně degustace. Máme jich asi sto za rok. Je to hodně práce, ale když se podaří, máme nové klienty.
Taky chystáme nový projekt pod vedením naší head sommeliérky Zuzany Vojtěchové. Bude se to jmenovat Degu na míru. Klient si na webu vybere téma a místo degustace, prostě jak mu to vyhovuje. Taková velká databáze. A buď tu degustaci uděláme my, nebo naši partneři. Snad už to za chvíli spustíme.
A naše vitrína je samozřejmě tady, OpenWine Latino bar. (Láskyplně se rozhlédne po stylovém interiéru baru. Musím potvrdit, že se tu sedí báječně, dokonce i v jednu odpoledne, kdy většina lidí sedí na úplně jiných místech.)

Tenhle bar... Je to splněný sen?
V Olomouci jsem neměl moc možností, kam chodit na víno, takže jsme museli něco vymyslet.(smích) Chtěli jsme fajn prostory, kde si můžeš dát dobré vínko. To v Olomouci chybělo. A za pár dnů, 14. prosince, tu slavíme už třetí narozeniny. Lidi jsou moc spokojený. A my se snažíme. Pořád vylepšujeme gastronomii, program… Uvažujeme o otevření pobočky v Brně nebo v Praze, ale musí to být správné místo a to zatím nemáme. Nespěcháme.

Každou chvíli vyjde nějaká studie, která tvrdí, že víno je zdravé, nebo že naopak není. Co si myslíte vy?
Já nejsem odborník. Nemůžu rozhodnout. Ale mně tedy víno dělá dobře. (smích)
Nesmí se to přehánět, ale pravda je, že víno má v sobě antioxidanty, které jsou prospěšné pro mnohé orgány. A jestli můžu dělat reklamu, tak máme v nabídce odrůdu z Uruguaye, Tannat, ta má nejvíc antioxidantů na světě!

Jak často se vracíte do Chile?
Jednou za rok. Na leden a únor.

Na to nejhorší období?
Jo. Tam je totiž léto, takže já mám léto dvakrát za rok! A leden, únor tady…. Brrrr. Vánoce máme za sebou, shon se uklidní a my jedeme za rodinou, cestujeme. Začali jsme navíc dělat i zájezdy pro naše klienty. Každý rok uděláme jednu skupinu, deset až čtrnáct lidí, vezmeme je do Chile a ukazujeme jim víno. To mě taky moc baví.

Jak vlastně Chilan v Olomouci tráví Vánoce?
Letos se na ně moc těším! Začal jsem s dětmi trochu později a mám dva malé syny. Tomu druhému je teprve sedm měsíců, takže letos poprvé se dvěma! To bude krásné. Oslavíme to ještě s rodiči manželky. Určitě bude kapr, ale pro mě vedle ještě nějaká jiná ryba. (smích) Dobré vínko a hlavně klid.

Naučil jste se za ty roky v Česku pít pivo?
(smích) Ne, to ještě ne. Vím, že ho máte nejlepší na světě, ale nějak mi to nejde. Zkusil jsem několikrát, ale… Ještě jsem asi neměl tu správnou žízeň. (smích)