Je to typické. Kolem rušení pošty na náměstí Republiky se řvalo, až oči slzely. Pár měsíců po drtivém vítězství spravedlnosti a slibu zachování pobočky pošta v tichosti ruší tu nejdůležitější službu, kterou v digitálním věku ještě poskytuje. Ukládání zásilek. A najednou neřve nikdo. Kde jsou všichni ti bojovníci?

Vlk se nažral a koza zůstala celá. Naprosto ukázkově se nyní naplňuje toto přísloví v kauze (ne)rušení pošty na náměstí Republiky. Lítý boj o její zachování skončil před časem úspěchem, těsně před volbami se vlkové vítězoslavně bili v prsa, aby o pár měsíců později koza víceméně v tichosti poměrně velkou pobočku výrazně zredukovala a přesunula ji do předsíně, kde se dosud prodávaly kytky. Stěhuje se už o víkendu a město nemůže a vlastně asi ani nechce dělat nic, protože by se připravilo o happyend. A to i přesto, že došlo přesně k tomu, co bylo největším terčem kritiky. Když vás pošťák nezastihne, nepůjdete si pro zásilku na náměstí Republiky, ale buď k nádraží, na Horní náměstí nebo do Šantovky. Pošta sice slibuje “minimální omezení svých služeb, které se týká pouze služby ukládání nevyzvednutých listovních zásilek a balíků” nicméně, to vyzvednutí čehokoliv je asi ten hlavní důvod, proč člověk dnes na poštu chodí, že? Koza zkrátka vlka přechytračila a ten má navíc stále plné břicho, takže si svou trapnou prohru ani neuvědomuje a ještě koze nadšeně třese kopýtkem.

O kauze pošta byly popsány četné novinové stránky, o amortizaci klávesnic facebookových diskutérů ani nemluvě. V jednu chvíli to vypadalo, že se najdou stovky Olomoučanů ochotných se ke dveřím milované pobočky přivázat řetězem. Už od začátku února se přitom na náměstí Republiky zásilky neukládají a pošta hlásí, že zatím nepřišla jediná stížnost. Kde jsou všichni ti bojovníci, kteří hlásali, že než aby si pro zásilku šli do chrámu konzumu, raději si uřežou nohy, ruce i uši? Ticho po pěšině. To se pak koza raduje o to víc. Vyhrála totiž nejen nad vlky, ale i nad stádem oveček.