Ve čtvrtek byla v Mozarteu Arcidiecézního muzea v Olomouci uvedena opera Tvarůžkové ódy. Složitě roztomilé dílo s vynalézavými podněty pro rozšiřování a prohlubování hudebního vzdělání aktérů a dobrou zábavu a duševní pohodu diváků vytvořil ve spolupráci s poměrně rozsáhlým autorským a realizačním týmem hudební pedagog a skladatel Tomáš Hanzlík.

Osobnost natolik výrazná a pro studentský ansámbl inspirativní, že nebudeme daleko od pravdy, když ho označíme za onen „sloup“, na němž spočívala tíha celého projektu.
Premiérové obecenstvo bylo školní a rodinné, v obou těchto rozdílných sférách nadšené a vděčné, takže aplaudování bylo srovnatelné s ovacemi, jakými jsou většinou oceňovány jen profesionální hvězdy. Vyzvednout je třeba, s jakou citlivostí byly sladěny všechny realizační komponenty Tvarůžkových ód, především charakter scény, dispozice Mozartea a jeho přístupové trasy, dislokace orchestru a sboru, komunikace mezi nimi, proměny naznačeného iluzivního prostoru, střídání scén, návazné fázování dějových příběhů a obdivuhodné zobrazení jednotlivých postav dětskými představiteli.
Libreto Tvarůžkových ód napsal v živé řeči a s půvabnými rýmy David Hrbek. Pokud nebude (a mělo by) vydáno tiskem, půjde o podcenění literární originality, k níž některými nápady přispěli i Sergej Sanža a Senia Cočev. Hudba Tomáše Hanzlíka je nápaditým propojením stylově proměnné dramatické hudby s nenápadně vloženými hudebně vzdělávacími lekcemi, jež byly naplněny vším od líbezných zpěvných árií až ke kakofonicky zabroušeným dějovým ilustracím. Většinou se podařilo adekvátně naladit i scénu, kostýmy a rekvizity.
Premiéra se konala v součinnosti s komorním orchestrem Ensemble Damián pod taktovkou Tomáše Hanzlíka. Těleso bylo výborné, vplynulo do charakteru hudby a přispělo k lehkosti a bezprostřednosti inscenace. Program uvádí 11 hudebníků netradičně obsazeného tělesa s koncertní hráčkou Evou Kalovou (1. housle).

Sbor a sólisté z primy A (v sólech i z B) Slovanského gymnázia čítají dohromady téměř 50 aktérů. Od toho množství se pochopitelně odvíjí jistá anonymita, ale ta všem spíš sluší. Zvlášť když některé role jsou alternovány a jen nejbližší vědí, kdo právě na scéně září. Prozraďme proto jen, že principálem bývá vždy Jan Turek, Břetislavem Karel Fiala, unášenou Jitkou Dominika Rapantová a v roli Amadea vystupuje Mojmír Fryčák. Skvělí a bezprostřední ale byli i další.

Součástí opery byly příběhy o nemocném Amadeovi, zavraždění Václava III., o únosu Jitky, o sv.Pavlíně, o Jindřichu Zdíkovi. Nejsilnější prožitky vyvolalo k životu vstřícné uzdravení Amadea a lásku k šťastnému konci doprovázející únos Jitky.
Školní divadlo má nepochybně doprovodné účinky. Probouzí u studentů samostatnost, kreativitu, přispívá k jejich vlastnímu sebevědomí a vlastnímu názoru i ke schopnosti improvizovat. Jejich míru nemusí všichni v pravou chvíli odhadnout. Učit takové žáky proto nemusí být vždy snadné... Bude jen dobré, když to nikoho neodradí.