Festival PAF Olomouc, který je již přes dvacet let klíčovým hráčem ve světě filmové animace a současného umění, se letos opět vrací s očekávanou prosincovou edicí. PAF, dnes fungující jako mezinárodně propojená kurátorská platforma, připravil na prosinec bohatý čtyřdenní program plný projekcí, performancí, instalací, výstav a bohatého doprovodného programu. Propojuje různorodé umělecké formy a prostředí na pomezí umění, pohyblivého obrazu, hudby, teorie i dlouhodobých spoluprací a rezidencí. 

Letos píšeme deníky:

Deníky mají podobu narativů nebo poznámek, které se vztahují nejen k časové ose kalendáře. Deníky mohou pracovat i s mezerami v záznamu a pauzami. Deníky jsou dialogem s technologií, kdy se proměna myšlení odehrává na základě doteků klávesnic, psacích strojů, záznamů na kameru nebo diktafon.

Organizátoři ohlásili první vlnu přizvaných umělců a projektů:

Umělecké duo Marie a Petr Šprincl představí na PAFu speciální projekci jejich nejnovějšího filmu Satan Kingdom Babylon. Umělecká a partnerská dvojice je zároveň letošním kurátorstvem soutěže Jiné vize CZ 2024. Film si zároveň již brzy odbyde světovou premiéru v legendárním alternativním kině Spectacle v New Yorku.

„Hyperrealistická explorace konspiračních teorií pomocí narativů různých nenávistných skupin v Trumpově Americe. Detektivní příběh vyprávějící o jedné možné pravdě o tajemném zmizení mladé dívky v hotelu, který stojí v postapokalyptické pouštní krajině. Anonymní hotel jako deus ex machina - simulakrum minulosti, přítomnosti a budoucnosti, skrze které je detektiv veden stopami sahajícími od rytířů Ku Klux Klanu po ultra-ortodoxní židovskou organizaci Neturei Karta. Konec je tady.“

Jeanie Crystal, Zein Majali, Emily Pope na skupinové výstavě You Make Me Feel v Galerii XY kurátorovaná Anne Duffau aka A—Z.

Pro letošní letošní ročník festivalu vyzval tým PAFu svoji dlouhodobou spolupracovnici - londýnskou výzkumnici a kurátorku Anne Duffau o realizacií výstavy pro Galerii XY, která představí tři umělkyně. Výstava se zaměřuje na pohyblivé obrazy a zkoumá téma deníkových záznamů a auto-vyprávění. You Make Me Feel je emocionální výpověď, soubor afektů, vzkaz budoucímu já. Jeanie Crystal představí nový videoklip své kapely Jeanie and The White Boys. Zein Majali svými krátkými videi generovanými umělou inteligencí obrací naši pozornost k posedlosti sociálními médii a jejich toxickému charakteru, který zahrnuje dezinformace. Součástí výstavy bude také dílo Emily Pope o životě umělkyně ve Velké Británii, které zkoumá iluze a deziluze politického klimatu a zdůrazňuje důležitost „zvolené rodiny“.

Londýnská umělkyně Michelle Williams Gamaker pracující s tématy dekolonizace, filmových narativů, queerness a exotizace  připraví výstavu v Galerii PAF a její filmy budou exkluzivně promítnuty v kině Metropol.

Káhirský umělec Qow a britský hudebník/skladatel Theo Alexander, oba nyní trvale usazení v Praze, představí v Olomouci světovou premiéru hudební performance s názvem So Afraid to Show I Care, která je více archivem než performancí. Skrze útržky kazetových smyček, symfonických básní z hlasových poznámek a podvodních varhan shrnují Qow a Theo Alexander více jak rok spolupráce do jediného večera. V souladu s pro ně typickým přístupem se jejich vystoupení v rámci PAFu ohlédne za dřívější tvorbou, přetvořenou a diverzifikovanou pro  sakrální prostor olomouckého Husova Sboru.

Představí se také Olan Monk, hudebnictvo, performerstvo a spisovatelstvo z irské Conamary, jež vzbudilx pozornost zejména nedávnou spoluprací s legendární britskou kapelou Moin. OM: „Pocházím z oblasti Conamara na irském pobřeží Atlantiku, kde dodnes bydlím a věnuji se tvorbě, ve které se prolínají písně a instrumentální skladby ovlivněné tradiční irskou hudbou a zpěvem, které se nakonec zhmotňují se někde na pomezí rocku, (heavy) popu a noisu.” Na letošním PAFu vystoupí s novou performance.

Káhirský umělec Qow a britský hudebník/skladatel Theo Alexander, oba nyní trvale usazení v Praze, představí v Olomouci světovou premiéru hudební performance s názvem So Afraid to Show I Care, která je více archivem než performancí. Skrze útržky kazetových smyček, symfonických básní z hlasových poznámek a podvodních varhan shrnují Qow a Theo Alexander více jak rok spolupráce do jediného večera. V souladu s pro ně typickým přístupem se jejich vystoupení v rámci PAFu ohlédne za dřívější tvorbou, přetvořenou a diverzifikovanou pro  sakrální prostor olomouckého Husova Sboru.

Představí se také Olan Monk, hudebnictvo, performerstvo a spisovatelstvo z irské Conamary, jež vzbudilx pozornost zejména nedávnou spoluprací s legendární britskou kapelou Moin. OM: „Pocházím z oblasti Conamara na irském pobřeží Atlantiku, kde dodnes bydlím a věnuji se tvorbě, ve které se prolínají písně a instrumentální skladby ovlivněné tradiční irskou hudbou a zpěvem, které se nakonec zhmotňují se někde na pomezí rocku, (heavy) popu a noisu.” Na letošním PAFu vystoupí s novou performance.

Sara Pinheiro: ASYNCH

Sara Pinheiro je zvukařka pracující s filmovým a videoartovým zvukem. Tvoří akusmatická díla, spojuje přírodní a umělé zvuky a je členkou noisového tria SHLUK a live-coding kolektivu K-o-l-e-k-t-i-v. Spolupracuje se Synth Library a Arteactou v Praze a pořádá workshopy a zvukové procházky.

Při živé performance ASYNCH dochází ke kombinaci ruchů, samplování, terénních nahrávek a audio morphingu. Na základě myšlenky sonic fiction se jedná o akuzmatický prožitek z filmu, který nevznikl – a pokud by vznikl, byl by asynchronní. Jde o zmatení, při němž může jeden zvuk znít jako jiný, může být zvětšeninou detailu, která otřásá vším okolo (a drolí své okolí na prach). ASYNCH je také návratem slibu i funkce, která vrací hodnotu a přináší její řešení. Je to zádrhel. Projekt ASYNCH, jakožto performance, vznikl ku příležitosti vydání prvního EP Sary Pinheiro. EP se skládá ze šesti samostatných stop, které (ne)jsou poskládány do podoby ruchové písně. Performance vybízí ke kritickému poslechu a očistě zvukovodů. 

Medard Zeman představí na PAFu Olomouc svou nejnovější autorskou operu Maják umění

Medard Zeman je umělec, hudebník, kurátor a zakladatel kulturní platformy GobGob. Absolvoval ateliér Malba 3 na Akademii výtvarných umění v Praze a nyní pokračuje v doktorském programu na brněnské FaVU. Ve své umělecké praxi se pohybuje mezi hudební a hereckou performancí, pracuje s videem, s kresbou a se sochařstvím. V současnosti se vztahuje k pojetí existenciálně laděného umění 60. a 70. let minulého století a k novátorským pojetím české grotesky. Tato témata se odráží také v jeho nejnovějším díle – v autorské opeře Maják umění, kde transformativně reflektuje společenské automatismy a představy o smyslu umění. 

Nicoleta Mureş: Living in a Digital Odyssey (Život v digitální odyseji)

Nicoleta Mureș je rumunská umělkyně žijící v Madridu. Tvoří digitální koláže, animace a využívá AI k prozkoumání vlivu technologií na lidskou psychiku, s důrazem na úzkost a izolaci. Její práce byly vystaveny na mezinárodních festivalech a v galeriích po Evropě i USA.

Nicoleta Mureș ve své tvorbě zkoumá dopady digitálního života, zejména jak internet zkresluje realitu a ovlivňuje lidstvo. Její projekty, jako Living in a Digital Odyssey či Surrender and Soul Transfer Complete, se zaměřují na úzkost, izolaci a otupění smyslů. Pomocí digitálních koláží, animace a generativní AI ukazuje dystopickou budoucnost, kde technologie utváří naše emoce a stírá hranice mezi skutečným a virtuálním světem. Její díla vyvolávají otázky o budoucnosti lidstva v technologiemi ovládané společnosti.

Honour připravuje na PAF světovou premiéru nové live performance.

Honour je projektem, který zůstává zahalen tajemstvím. Jejich tvorba, spojující Lagos, Londýn a New York, je bohatou mozaikou bluesu, hip-hopu, free jazzu, gospelu a yorubského folklóru. Jejich styl je vrstevnatý a texturovaný, kombinuje fraktální jazz, ambientní zvukové krajiny a emotivní skladby, které působí kinematograficky, ale zároveň velmi urgentně a osobně. Jedinečným stylem spojuje individuální a univerzální, čímž vytváří žánrově pestrý zvuk, který zkoumá smutek, nezdolnost a duchovní dimenze identity i paměti. Jejich hudba je jak tajuplná, tak hluboce duchovní, přičemž čerpá z témat života, smrti a lásky.

Deník jako strategie přežití. Deník ke sdílení. Deník jako emancipační nástroj. Deník jako manifestace. Jako zákon přitažlivosti. Deník jako paměťový záznam. Deník jako marketingová strategie. Jako profese. Jako zdroj příjmu. Jako propagační nástroj. Deník jako popis. Popis počasí, sportovních výsledků, úspěchů, nálady. Deník jako zaznamenávání návyků. Deník pro uchování historie. Deník jako interpretace. Deník jako terapie. Deník jako vyprávění příběhů jiných. Deník jako vyprávění vlastního příběhu.

Organizátoři zároveň představují finalisty Open Callu Jiné vize 2024, kteří prošli kuratelou Marie a Petra Šprinclových. VÍCE INFO ZDE