Hyena v akci

Tak nějak mohla proběhnout návštěva falešného plynaře u paní Novákové. Jména jsou smyšlená, fakta vycházejí z údajů zveřejněných policií.

Slovák vystoupal po schodech do čtvrtého patra. Paní Nováková je ideální oběť. Žije sama, chodí o hůlce a přes silná skla brýlí toho nemůže moc vidět. Ven vychází jednou denně, zajde si do večerky naproti a koupí pár drobností. V bytě hraje televize, puštěná hodně nahlas. Slovák chvíli postává před zvonky, je trochu nervozní. Pak ale stiskne ten se jménem paní Novákové a dlouze ho drží. Nepříjemný chrčivý zvuk by zburcoval celý dům, stará paní však nereaguje. Zkouší to znovu. Až napotřetí se ztlumí televize, ozvou se šoupavé kroky a zachrastí klíč. Dveře se pootveřou jen trochu, zevnitř je řetízek. Ve škvíře se objeví vrásčitá tvář paní Novákové. Táhne jí na devadesátku. Slovák je herec, dnes bude plynařem. "Dobrý den," zdraví uctivě a smeká kšiltovku. "Jsem z plynáren, nesu vám přeplatek a ještě se vám podívám na hodiny," chladnokrevně odříkává slova připraveného scénáře, který už tolikrát vyšel. Paní si ho zkoumavě prohlíží, oči za mléčnými skly brýlí však nakonec neshledají na muži v montérkách nic podezřelého. Řetízek povoluje, dveře se otevírají. Hra může být rozehrána. Před dveřmi si zouvá boty, v ponožkách se protahuje do bytu, stará paní jeho statné postavě nesahá ani k ramenům. Plynař začichá. Zná ten vzduch, burcuje mu adrenalin. Ta směs staroby, zatuchliny z léta nenošených kabátů a prášků proti molům... A někde uvnitř tučná obálka plná zmuchlaných tisícovek. Ví, že tu jsou. Cítí je.

"Tak paní, podíváme se na hodiny," zkušeně otevírá dveře na záchod, z rezervoáru bez ostychu sundává balík toaletních papírů a osvěžovač, otevírá dveře stoupačky a prohlíží si počitadlo spotřebovaného plynu. Číslo ho nezajímá, ale hrát zájem umí. Spokojeně pokýve hlavou. "Je to tak babi, vrátíme vám tisícovku, vy si vůbec nevaříte," usměje se vlídně. "To víte panáčku, já stará ženská. Namažu si chleba máslem a to mi stačí," pisklavým hláskem vysvětluje stařenka. Slovák vycouvá ze záchodu, stoupačku nechá otevřenou. Ví proč. Vytáhne z brašny tlustou peněženku a chvíli se v ní přehrabuje. "Babi, mám jen pětitisícovku. Vrátíte mi?" Představení je v klíčovém bodu. Tenhle trik je hodně laciný a Slovák to ví. Síla je ale v jednoduchosti. Zabere to skoro vždycky. A když ne, prostě se otočí a uteče. Fano sedí dole v autě. Stříbrné mondeo s falešným plynařem zmizí v odpolední Olomouci jako jehla v kupce sena. Stařenka na trik skočí. Nezaváhá, věří mu. Otočí se a belhá do obývacího pokoje. Slovák jde za ní. Televize stále hraje, tvrďácky vyhlížející inspektor honí lumpa po jakémsi skladišti. Exploze stíhá explozi. Slovák se ušklíbne. Za sklem knihovničky si všimne fotek vnoučat. Holčička se raduje nad narozeninovým dortem. Jiná holčička, trochu větší, hrdě stojí nad hradem z písku. Za ní se do nekonečna pne mořský obzor. Slovák se taky těší na dovolenou. Kolikpak to bude, babi? myslí si. Paní Nováková otevře oprýskaný sekretář. Vzduchem se rozvíří trocha prachu. Slovák bystří zrak. Obálek je tam víc. Šekové knížky? Zbytečný odpad. Památky na dědu? Sentiment. Už ji vidí! Je naditá. Zažloutlá obálka, jaké si pamatuje z dětství. Když ji chcete zavřít, musíte olíznout lepidlo. Stará paní vytahuje čtyři tisícikoruny a podává je Slovákovi. Bere od něj bankovku s prezidentem Masarykem, kterého jistě pamatuje. Slovák se v duchu ušklíbne, když vidí, že pětisícovka putuje do obálky. Škodný dnes určitě nebude. "Tak jo babi," chystá se dnešní hru zakončit. "mrknem ještě, jestli vám ten plyn neuchází, co říkáte," zase se zeširoka usmívá. Pošle babičku pustit sporák a sám mizí na záchodě. "Zkuste ještě jiný hořák a zapalte ho," volá. "Co?" nerozumí mu paní. Na tohle čekal. Jde za ní do kuchyně. Stařenka stojí u sporáku, vypadá jako trpaslík. Na plotně hrnec s vystydlou polévkou. "Zapalte hořák, podívám se, jestli se točí ty hodiny," říká Slovák hodně nahlas. Babička kýve hlavou a ze zásuvky vytahuje zápalky. Plynař odchází zpět k hodinám. Ale jen naoko. Dostat se k sekretáři, popadnout správnou obálku, schovat ji v montérkách, zavřít sekterář a zavolat ze záchodu "dobrý!" je pro něj dílem okamžiku. Třese se nedočkavostí, až spočítá, kolik dnes vydělal. Stařenka se objeví v chodbě. "Všechno v pořádku, babi," šklebí se plynař. Skoro by ji poplácal po ramenou. Není nervozní. Teď už ne. Otevírá dveře, obouvá si zablácená bagančata a štěkne "nashle". Seběhne rychle ta čtyři patra a rozhlédne se. Mondeo stojí na protější straně ulice. Naposledy se otočí, vyhledá očima okno ve čtvrtém patře. Je prázdné. Dveře se zabouchnou. Stříbrné mondeo mizí v ulicích podvečerní Olomouce...