Tys zmínil rok 1992, ale historie olomoucké komory sahá mnohem dál, ne?
Já často opakuji, a někteří přátelé si mě kvůli tomu dobírají, že naše komora vznikla v roce 1851. Tehdy byly na území rakouské monarchie zakládány obchodní a živnostenské komory a ta olomoucká byla mezi prvními, dokonce v první desítce. A členství tehdy znamenalo velkou prestiž a komora měla sílu. Ostatně místní podnikatelé se složili a postavili třeba palác na Kollárově náměstí, který komoře historicky patřil. S nástupem komunistů pak komory v zemi zanikly a na historickém půdorysu vznikla ta naše znovu v roce 1993. My slavíme obě výročí.

A tys jí začal šéfovat před osmi lety. Jak na ty začátky vzpomínáš?
Ano, na pozici ředitele jsem od 1. září 2016. Musím říct, že ty první roky byly perné. Tehdejší ředitel odešel do penze a mně v podstatě nikdo nic nepředal. Nikoho jsem de facto neznal, neměl jsem ani kontakty, seznam členů jsem našel na webu. Ale přesně jsem věděl, kam chci komoru směřovat. Když to zjednoduším, tak ať je to zajímavý a akční byznysový klub, o kterém se ví a který umí své aktivity prodávat.
Narážel jsem tehdy na to, že členové vlastně nevěděli, co jim členství přináší, někteří se usmívali, že jsem první, kdo k nim kdy z komory přišel přímo do firmy. Musel jsem členy doslova přemlouvat, aby neodcházeli a ať mi dají šanci, že to „budu dělat jinak“. Absolvoval jsem také kolečka se stovkami firem, kterým jsem se představoval a zjišťoval, co dělají, co je trápí, co jim chybí a kde můžeme najít průsečík spolupráce… A snažil se je dostat na nějakou naši akci a ukázat jim, že nejsme – ve vší úctě – spolek seniorů, kteří se jednou za měsíc sejdou v zasedačce u chlebíčků. Naše síla je právě v akcích, které jsou atraktivní svým programem, formou a především lidmi, kteří je navštěvují. Můj záměr byl, aby se potkávali především majitelé a ředitelé firem, měli si co říct a třeba z toho vznikl i nějaký obchod. Jak ještě říkává můj kamarád, jeden ze členů: „Největší mazec je, že komoře se podařilo dát dohromady i lidi, kteří by se předtím sami ani nepozdravili.”  

Kdy nastal přelom? 
Asi bych to nenazýval přelomem, ale zásadní bylo, že se pod křídla komory podařilo dostat velké hráče, známé značky. Protože ty velké firmy byly zárukou pro spoustu menších, že členství dává smysl. A osobně pro mě bylo velkou satisfakcí, když se vrátil někdo, kdo v minulosti z komory vystoupil. To mi dělalo a dělá největší radost.

Vzhledem k tomu, jak je komora dnes vnímaná, byla ta snaha evidentně úspěšná. Jak se vyvíjel počet členů?
Za těch „mých“ osm let přibylo bezmála dvě stě padesát členů. Samozřejmě, některé firmy zanikly, někdo přestal podnikat, někdo z komory také z objektivních důvodů vystoupil, takže jakási drobná přirozená fluktuace je. Ale celkově máme nyní zhruba dvě stě devadesát členů. A co mě těší, každý rok zatím překonáváme v počtu nových členů ten rok předchozí. V roce 2017 jsme měli devatenáct nových, loni to bylo již padesát šest. A letos jsme na skoro padesátce, , takže existuje naděje, že se loňský výsledek podaří překonat. 
Ty skoky jsou obrovské, ale ukazuje to, že jsme funkční a atraktivní a že z členství mají podnikatelé užitek. Oni jsou ze své podstaty opatrní na peníze a těžko by je dávali k nám, kdyby to bylo k ničemu.

Kdo se může stát členem?
Prakticky kdokoliv. Máme velmi pestré řady. Najdete u nás právníky, pojišťováky, ale i restaurace, hotely, strojírenské, potravinářské nebo elektrotechnické firmy, máme zastoupen i farmaceutický průmysl, ale mezi našimi členy je třeba i pohřební služba. Bez nadsázky umíme pokrýt každý segment, což je v propojování velice důležité. A zdaleka tu nejsme jen pro velké hráče. Tak zhruba třicítka našich členů jsou firmy nad dvě stě zaměstnanců, čtyřicet jsou střední firmy v rozmezí padesát až dvě stě zaměstnanců a ostatní členové jich mají do padesáti. A mezi nimi jsou i drobní živnostníci, různí kreativci, řemeslníci… Je to užitečné. A krásné je, že místo aby si členové konkurovali, raději spolupracují. Například někdo se potýká s poklesem zakázek a má x nevyužitých operátorů. Tak je půjčí na čas jiné firmě, které naopak chybí lidi. Je to prospěšné pro všechny.

V názvu je slovo okresní, ale členství není nějak geograficky podmíněno, nebo se pletu?
Naším členem může být v podstatě kdokoliv, kdo má zájmy své na Olomoucku. Hospodářské komory jsou sice i v dalších okresních městech, ale my máme více členů, než všechny ostatní komory v našem kraji dohromady. V celé republice je pak asi sedmdesát regionálních komor.

A je mezi nimi třeba nějaká, která tě zpočátku inspirovala? 
Bude to možná znít nabubřele, ale šel jsem ryze svou cestou. V posledních dvou letech jsme to my, kam jezdí kolegové z ostatních komor pro inspiraci. Sledují nás, vidí, co děláme, a taky by chtěli aktivizovat své členy, jen třeba neví, jak na to, jak komunikovat. Takže ve vší skromnosti jsme to my, kdo inspiruje ostatní. A máme mezi členy mnoho firem, které jsou členy různých komor napříč republikou a od těch slyším, že v tom, co děláme, jsme opravdu unikátní.

Články ze seriálu Liga úspěšných obvykle končím otázkou na budoucnost. Tak se zeptám i tebe. Jakou máš s Okresní hospodářskou komorou vizi do dalších let?
Pořád je kam růst. Je tu hodně subjektů a neustále vznikají nové. A s tím souvisejí i výzvy, abych neustrnul a nedošel do fáze těch chlebíčků v zasedačkách, nebo prostě do stereotypu. Chce to neustálou změnu a nové věci, nové akce. Chci také více cílit na mladé a začínající podnikatele a propojovat je s ostatními, i s těmi seniorními. Ti jim totiž mohou předat cenné zkušenosti, ale platí to i obráceně; mladí zase mají drive a umí myslet jinak.
A pak mám takové obecné vize, třeba dělat akce pestré a neopakovat se. A samozřejmě udržet členskou základnu a stále ji rozšiřovat. Ta chuť posouvat věci kupředu a ideálně i rychle, se mi stala trochu posedlostí, někdy musím brzdit.