Početná společnost přátel výtvarného umění se sešla v Galerii Skácelík, aby se potěšila tvorbou Mariny Richterové z posledních dvou až tří let. V Olomouci již sice vystavovala, ale stále je ještě vnímána jako výtvarný host, který především rozčeří hladinu, svou tvorbou potěší a opět zmizí. A po letech se opět objeví, zřetelně jiná, ale stále hodná pozornosti...

Vernisáž Mariny Richterové zahájil galerista Jiří Skácelík konstatováním, že výstavou technicky svébytných děl přivádí do Olomouce výtvarnou osobnost, jež je otevřena světovým impulsům, aniž jim bezděčně podléhá a připravuje se o vlastní výtvarnou řeč. Tu založila na dokonalé kresbě lyrických motivů evropské a asijské provenience a následně protažené technikou škrábané litografie a leptu. Ta překrývá jak její výtvarné kořeny moskevské, tak i jisté přilnutí k pražské kotlině středoevropské, což jí umožňuje vstupovat do sfér, jež od středověku k nám čas od času zavanou ze zemí, jež svou složitostí jsou jakoby přeurčeny jen k pochopení intelektuálních špiček. Čtvrt století života v Praze učinilo z Mariny Richterové osobnost kulturně otevřenou.

Na pevných základech dobře zvládnuté litografie je možno zaregistrovat fotografii, počítačovou zkušenost a od ní se odvíjející schopnost objevovat výtvarné parafráze, kombinace i technickou a tematickou různorodost. Obdivuhodný efekt mají na vystavených dílech bílé plochy; jsou pojednány tak, aby napomohly vygradovat zpracovávané výtvarné téma do podoby výtvarného skvostu.
Kromě výtvarné erudice, oceňované všude po světě, je třeba ocenit i autorčin šarm a její schopnost promluvit o své práci a duchaplně její výsledky komentovat.
Výstava Mariny Richterové potrvá do 18. října.