O síle tamtamů se Evropané dovídají již v útlém věku v souvislosti s poznatky o domorodých kmenech afrických, ale málokoho napadne, že se bicí nástroje mohou stát „řádným“ sólovým lákadlem v  koncertních síních starého kontinentu. Co však dnes není možné?

V pondělí 16. dubna byla hostem Spolku pro komorní hudbu při Moravské filharmonii v Olomouci mladá hráčka na bicí Markéta Macourová. Koncertovala na marimbu, bongu, maracas, bubny, tympány.... Virtuosně, a to nikoli formou improvizace, což by jistě také dokázala, ale přesnou interpretací skladeb, jež zkomponovali R. Pallas, E. Hatch, T. Svoboda, M. Schmidt, T. Ferchen, A. Senderovas i samotná interpretka, na jejímž autorském kontě je scénická hudba ke hře Milana Kundery Jakub a jeho pán, ke hře M. Giblberta Hilda a pohádce Čarodějný bál.

Pořádání koncertu Markéty Macourové bylo uváděno upozorněním, že na koncertě zazní zvuky, které posluchači ještě neslyšeli, že na něm uvidí nástroje, které ještě neviděli, a vyslechnou skladby, na které nikdy nezapomenou. Po koncertě převládl názor, že sliby byly naplněny. Dodat bychom měli, že se tak dělo způsobem nanejvýš kultivovaným, což posluchači vřele ocenili.

Markéta Macourová se stala hudební interpretkou po náročných studiích, které zahájila na Akademickém gymnáziu a Konzervatoři v Praze a v nichž pokračovala na Hudební fakultě AMU tamtéž. Tam vystudovala nejdříve klavír, poté skladbu a nakonec bicí. Studuje dodnes.

Na svém kontě má jako interpretka a skladatelka pěknou řádku cen z hudebních festivalů domácích i zahraničích (asi patnáct). Na rozdíl od mnohých, kteří z klasiky dělají bulvár, dokáže Markéta Macourová prezentovat hudbu, dosud považovanou za produkt módní vlny, jako umění vrcholně oduševněné. Závěrečný koncert skupiny A byl úspěšnou tečkou za cyklem A.
Cykly komorní hudby, které před desítkami let začal v Olomouci pořádat prof. MUDr. Josef Procházka, CSc., dodnes neztrácejí své příznivce.