Mgr. Milan Hořínek, Ph.D.
		*6. 7. 1937 Olomouc
		pedagog, spolutvůrce obnovené samosprávy města
		Cena města Olomouce za boj proti totalitě

Po maturitě na tehdejší 2. jedenáctileté střední škole ve Starých Hodolanech v roce 1955 absolvoval roku 1959 obor čeština – ruština na Filozofické fakultě UP v Olomouci (v soudobé reformní podobě Vysoká škola pedagogická v Olomouci). V letech 1959-69 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu ve Šternberku. Jako příznivec tzv. reformního křídla KSČ (do strany vstoupil v roce 1967) a kritik společenských poměrů po sovětské invazi v srpnu 1968 se stal obětí čistek; nejprve byl roku 1969 vyloučen ze strany, poté roku 1970 vyhozen ze zaměstnání a následujících 20 let nesměl učitelskou profesi vykonávat. Pracoval jako dělník na pile, noční hlídač či dělník Československých drah. Signatářem Charty 77 se stal již v lednu 1977. V listopadu 1989 patřil k předním olomouckým aktivistům, usilujícím o zásadní společenskou a politickou změnu v Československu. Stal se mluvčím okresního Koordinačního centra Občanského fóra v Olomouci, za tento subjekt byl následně zvolen v červnu 1990 do České národní rady. Na podzim byl zvolen také zastupitelem města Olomouce a 24. listopadu 1990 se stal primátorem. Na poslanecký mandát rezignoval po přijetí novely zákona o obecném zřízení (367/90 Sb.), na jehož přípravě se podílel, a nadále se věnoval pouze správě města. Jako primátor se zasloužil o rozvoj města v složité době politické a ekonomické transformace, která výrazně zasahovala i do komunální politiky. Do období Hořínkova vedení Olomouce spadá např. převod nově získaných nemovitostí po Sovětské armádě a KSČ pod správu Univerzity Palackého, která tak získala cenné prostory pro zřízení či rozvoj některých fakult (Právnická fakulta, Fakulta tělesné kultury atd.). Jednoznačně pozitivními kroky bylo také navázání družebních styků s mnoha městy Evropy a Spojených států, obnovení pomníku TGM atd.
Po neúspěšných volbách za Občanské hnutí (později Svobodní demokraté) v roce 1994 se Milan Hořínek vrátil po téměř čtvrtstoletí do školství. Podařilo se mu úspěšně dokončit doktorské postgraduální studium (titul Ph.D.) a nastoupil na Pedagogickou fakultu UP, kde působil jako vedoucí katedry společenských věd a specializoval se na oblast politologie a soudobých dějin. V roce 2001 se stal prezidentem charitativní organizace Lions club Olomouc, v jejímž čele setrvává dodnes.
Do penze odešel v roce 2006. Rozhodně však neztratil zájem o veřejný a kulturní život města a regionu a vedle vedení Lions clubu se věnuje mj. tvorbě a vydávání olomucensií (např. s Františkem Mezihorákem realizoval v roce 2004 publikaci Padesát německých Olomoučanů, připomínající pozapomenuté osobnosti významných olomouckých Němců).