„Zpracování jednotlivých balad se hodně liší. Věřím, že půjde o neotřelou a velkolepou podívanou, téměř v každém směru. Pan režisér kladl na herce nemalé požadavky, jak po herecké, tak i po pohybové a fyzické stránce, a ti dělali vše pro to, aby jeho představy naplnili,“ uvedla Michaela Doleželová.

Marián Pecko už v Olomouci v roce 2018 připravil inscenaci Petr a Lucie a v roce 2021 vánoční příběh Pan Scrooge. „V Moravském divadle zkouším už svou třetí inscenaci. Jsem za to vděčný, jsem tu dobrovolně a to znamená, že jsem tu rád. Mám rád herce a herečky činohry, vidím v nich mnoho talentu, radosti z hraní a hledání, tvorby i ochotu poznávat nepoznané,“ sdělil Marián Pecko k další spolupráci se souborem. Mimořádně zajímavé podle něj je, že navzdory tomu, že Kytice byla poprvé vydaná před 170 lety, při jejím pročítaní a studování tvůrci objevovali neustále nové a nové vrstvy, ukryté pod nánosem času. "Tyto vrstvy jsme postupně identifikovali jako něco, co je nám bytostně známé, blízké a nečekaně aktuální,“ vysvětlil Marián Pecko, který pro inscenování zvolil také současný jazyk. „Náš přístup jednoznačně vychází ze současných trendů divadla, herectví i ostatních uměleckých disciplín. 'Staré' verše se snažíme současnému publiku přiblížit divadelním jazykem, který mu je nejbližší a rozumí mu,“ uvedl dále.

„Neumím si představit, že bychom Kytici nabídli někomu jinému než právě panu režiséru Peckovi. Jeho způsob práce je pro soubor vždy velkým přínosem a obohacením. Osobně se nejvíce těším na baladu, která zazní dokonce ve slovenštině, a to z úst našich česko-slovenských kolegyň Lenky Kočišové a Kristíny Jurkové,“ uvedl závěrem Roman Vencl.

V inscenaci hraje asi polovina souboru činohry a také benjamínek Jan Vrbacký, pro něhož se jedná o první roli ve stálém angažmá. Již dříve tu hostoval v Roku na Vsi a Lišce B. „Kytice je mé první zkoušení v angažmá a je to super. Cítím velkou podporu od celého souboru a mám i za tak krátkou dobu pocit, že někam patřím. Cítím se tu velmi dobře,“ zhodnotil Jan Vrbacký, který ztvární mimo jiné i Vodníka.

Scénu, jejíž dominantou je velká transparentní stěna symbolizující tenkou hranici života a smrti, navrhl Pavol Andraško a kostýmy Eva Farkašová. Hudbu vytvořil Róbert Mankovecký. Pohybovou stránku měla na starost Mária Danadová.