Stáváte se šéfem souboru opery a operety v době, kdy došlo ke sloučení divadla a filharmonie, která se stala čtvrtým pilířem téhle velké instituce. Spojuje vás hudba, plánujete i nějaké společné projekty?
Určitě! Filharmonie může uvádět i koncertní vokální díla, v tomto směru může dojít k propojení s využitím sólistů souboru opery. Těch nápadů mám více, ale musí to nejprve uzrát.

Některé nedávné operní inscenace byly vnímány jako kontroverzní a zejména konzervativnější část publika je prostě neskousla. Jakou cestou se vydáte vy?
Konzervativní být rozhodně nechci. Víte, já rozlišuji mezi módním a moderním. A chtěl bych, aby divadlo bylo moderní, aby používalo současné výrazové prvky, světelný design, efekty a tak dál… Tomu jsem otevřený. Ale zároveň musí představení vycházet i z respektu k autorovi, k dílu samotnému, autorovi libreta i divákům!
V dramaturgickém plánu proto počítám s inscenacemi, které vybalancují zlatý střed a k tomu uvedeme i autory současné, zpracovávající současná témata. Nezavírám se ničemu, ale chci najít balanc.

Můžete být konkrétní?
Vím, že divadla mají dobrou zkušenost se současnou českou skladatelkou paní Sylvií Bodorovou. Renomovaný český skladatel Jan Jirásek zase napsal pro Jihočeské divadlo operu Komenský, která měla a má velký úspěch. V Olomouci žije skvělý skladatel Jan Vičar. Tímto směrem bych se rád vydal a nechal autory zpracovat současná témata nebo klidně i něco spjatého s Olomoucí, protože zrovna naše město má tolik historických námětů… Hodně mě inspiroval právě ten Komenský; opera přináší historické téma, zpracované ale současným hudebním pohledem.
Určitě bude v dramaturgii zastoupena i hudba dvacátého století. Počítal bych třeba s Benjaminem Brittenem. A mám jeden smělý plán.

Povídejte!
V Moravském divadle se koncertně uváděl Tracyho tygr od Emila Viklického. Mým snem je ho uvést jevištně v podání nějakého renomovaného a zajímavého režiséra. Bude to záviset na tom, zda se povede vyřešit autorská práva, ale tu ambici bych měl.

A ten model, kdy se vezme klasika a převede se do současnosti, udělá se takzkvaně moderně? Co si o tomto modelu myslíte?
Já bych to vůbec nechtěl hodnotit. Každý má nějaký pohled, nějakou víru a nemusí to znamenat, že ho budu zatracovat či dehonestovat. Je to jeho rukopis, jeho tvorba, jeho vize. A v kontextu doby a vůbec nálady ve společnosti se uvidí, jestli je takový koncept životný.

Pokud se budou děti obklopovat něčím příjemným a hezkým už od malého věku, vytvoříme jim jakýsi pozitivní návyk. Naučíme je třeba chodit do divadla.

V jakém stavu soubor přebíráte?
Sólový ansámbl se za těch šestnáct let zmenšil. Neustálé snižování, které je ale pochopitelné, vede k tomu, že dnes už je těžké obsadit role u větších titulů vlastními sólisty. Repertoár se tak staví i na hostech, ale to je trend prakticky ve všech operních domech.

A budete se snažit sem získat nové tváře nebo stavět právě na hostech?
To je samozřejmě i finanční otázka. Když jsem před šestnácti lety přišel, bylo nás tu dvacet sólistů. To už se nikdy nevrátí.
Hosté tedy budou důležití i nadále, ale nevidím v tom problém, když pominu organizační stránku. Mohou divákům oživit a zpříjemnit zážitek a já se díky své praxi a kontaktům budu snažit sem zvát opravdu zajímavé lidi. A to nejen známé tváře, ale chci aktivně hledat i mladé talenty. Budu jezdit na soutěže a absolventská představení, dělat pravidelná předzpívání… Je to jako u výtvarného umění, sběratel musí včas rozpoznat, který autor půjde časem nahoru. A to bude úkol i pro mě, včas rozpoznat budoucí hvězdy.

Vy jste v koncepci představil i poměrně sofistikovaný program vzdělávání, chcete se zaměřit na dětského diváka…
Ano. Mám koncepci postavenou na uceleném programu vzdělávání dětí od nula až do šestadvaceti let. Počítám i se spoluprací osvícených ředitelů a ředitelek místních škol. Je to dlouhodobý horizont, ale chci systematicky vychovávat a vytvářet nové publikum. Budu osobní. Mí synovci mají malé děti a když se sejdeme, vidím, jak nasávají informace jako houba, jak přijímají všechno, co se do nich dá. No a pokud se budou obklopovat něčím příjemným a hezkým už od malého věku, vytvoříme jim jakýsi pozitivní návyk. Naučíme je třeba chodit do divadla.
Dnes se pořádají takzvané baby opery pro úplná batolata s celými rodinami. Slouží to k rozvíjení a používání základních smyslů pomocí zvuků, světel, vůní a samozřejmě hudby… Takové akce bych rád pořádal ve spolupráci s art a muzikoterapeuty.
Potom se to přesune na úroveň školek a prvních stupňů, kde počítáme s rodinnými představeními. Máme prostor Sedmičky v Sokolské ulici, který k tomu úplně vybízí. Aby to nebylo jen na hostujících souborech, ale i opera vytvořila vlastní rodinná představení. Děti pak budou mít za úkol na základě svých dojmů namalovat obrázek a z něj pak poznat, co vlastně tak malého diváka zajímá a jak to na něj působí.
Od druhého stupně pak zařadíme profesionální dramaturgické úvody a po představení budou diskuze. Tento model pak budeme aplikovat i na středoškoláky a vysokoškoláky.

Co vás čeká úplně nejdřív?
V nejkratší době musíme společně se sbormistrem doplnit sbor, protože spousta kolegů odchází do penze. No a jak jsem říkal, shánět zajímavé sólisty.