Na radnici byly od 16. století, v první polovině minulého století postupně zmizely pod novějšími vrstvami fasádních barev. Zpět na své místo se vrátí díky restaurátorovi Radomíru Surmovi. "Příprava na obnovu slunečních hodin začala už v roce 2016, kdy jsem byl osloven, zda bych byl schopen navrhnout jejich podobu. Zpracoval jsem tedy barevný návrh, který jsem předložil vedení města, památkáři zvážili jeho relevantnost..." prozrazuje úvodem Radomír Surma. Samotné práci přímo na fasádě předcházely dva měsíce překreslování podle dobových fotografií z 19. století. "Vzhledem k tomu, že nárožní hodiny mají rozměry zhruba čtyři krát čtyři metry, bylo nezbytné najít prostor, kde bych mohl pohodlně pracovat. Rozkresy tak velké malby totiž musíte dělat na zdi. Ateliér jsem si zřídil v ZŠ Komenium. Snímky jsem fotogrammetricky zaměřil, dal jsem hodiny do poměru s proporcemi radnice, a s přesností na tři až čtyři centimetry jsem získal původní rozměry slunečních hodin," popisuje restaurátor a dodává, že jedinou komplikací se ukázala být šikmost jihozápadní stěny radnice. "Na těch čtyřech metrech letí zeď o dvanáct centimetrů, což musel vzít v potaz astronom, který zhotovuje výpočty pro to, kam přesně umístit čísla hodin. Až teprve sluníčko nám ukáže, zda jsme se ve výpočtech moc nespletli," usmívá se Surma. 

Poté, co byla dokončena vizuální podoba slunečních hodin, bylo nezbytné připravit omítku radnice pro přenesení předlohy. "Omítky byly betonové, hrubé, nepůvodní, nedalo by se na ně malovat, proto bylo nutné je osekat až na jádrové zdivo a zhotovit nové vápenné omítky. Nezapomínejme, že jde opravdu o malbu umělecké kvality, která vyžaduje co nejhladší omítku," říká Surma. 

Přímo na budově radnice na slunečních hodinách pracuje Radomír Surma od začátku srpna. Podkresbu udělal jako takzvanou "čistou" fresku al fresco, tedy do čerstvé omítky, a i při samotné malbě se drží osvědčených klasických postupů. "Při malování používám výhradně přírodní minerální pigmenty, tedy anorganické pigmenty, které jsou těženy v Evropě, v Asii a v Africe. Při takovéto práci je nezbytné volit velmi kvalitní a odolné materiály, jaké používali takoví renesanční mistři jako například Michelangelo nebo Raffaello," říká Surma. Vedle přírodních pigmentů samozřejmě nebude chybět ani zdobení plátkovými kovy - zlatem a palladiem. 

Sluneční hodiny budou velkou změnou

Jedny klasické sluneční hodiny budou na zdi směrem k Dolnímu náměstí, druhé směrem k Moravskému divadlu. Ty nejunikátnější, nárožní, upoutají pohledy všech, kteří na náměstí přijdou z Pavelčákovy ulice. "Není to náhoda. Měly vítat ty, kteří do Olomouce dorazí od Vídně," prozrazuje Surma a doplňuje: "Pro Olomoučany budou sluneční hodiny obrovskou změnou, nejsou na ně zvyklí. Dokážu si představit, že padesáti procentům lidí se nebudou líbit." 

Podoba nárožních hodin

Nárožní sluneční hodiny budí dojem obrazu. Ten je navíc umocněn štukovým rámem, do nějž jsou hodiny "vsazeny". Jsou unikátní nejen svou velikostí, ale také tím, že jsou figurální. "Při jejich tvorbě jsem vycházel z historických fotografií z 19. století. Na těchto fotografiích je vidět vlevo černá orlice, která má iniciály FJ, jedná se tedy o orlici Františka Josefa I., napravo je olomoucká orlice s iniciálami MT, tedy Marie Terezie. Jde o takzvaný polepšený olomoucký znak, který už dnes ale Olomouc nepoužívá. Po vzniku Československa se totiž Olomoučané vzdali výsady, kterou jim Marie Terezie udělila z vděčnosti za hrdinnou obranu města při zhruba dvouměsíčním obléhání pruskou armádou. Tehdy Marie Terezie věnovala Olomouci do znaku své iniciály ve štítu, v originálu to bylo FMT (František a Marie Terezie), my tu máme pouze MT," vysvětluje Radomír Surma. Ten ještě obě orlice opásal Řádem zlatého rouna. Tento řetěz sice náleží pouze Františku Josefovi I., ale Surma sáhl k heraldickému sjednocení. Nad oběma orlicemi je pak vyobrazen trojúhelník, tedy symbol Nejsvětější Trojice (Otec, Syn a Duch Svatý). 

Z historických fotografií bylo dále zřejmé, že se na hodinách nachází dvě postavy. "Vlevo můžeme vidět postavu Chronose v nadživotní velikosti, který symbolizuje čas a smrt, na druhé straně máme božskou alegorickou bohyni moudrosti a naděje Sapienzu jako protiváhu k Chronosovi. Jeho pochodeň směřuje dolů a je zhasnutá - podle mé autorské licence ji uhasil v řece Moravě. Sapienza hrdě drží hořící pochodeň. U Chronose najdeme symbol přesýpacích hodin, u Sapienzy knihy a ratolest," popisuje restaurátor, který zdůrazňuje, že vzhledem ke stavu fotografií, z nichž vycházel, se skutečně daly odečíst pouze základní prvky slunečních hodin, zbytek je autorská licence a tvůrčí fantazie.

"Zejména pozadí hodin bylo velmi neurčité. Inspiroval jsem se proto barokními vedutami. Vybral jsem šedévry (mistrovská díla, pozn. red.) architektury tak, aby bylo na první pohled zřejmé, že se jedná o Olomouc, a zároveň aby byly zobrazeny všechny aspekty města," říká Surma. Na hodinách tedy můžeme vidět kromě času, naděje a císařství také radnici jakožto symbol vlády, církev je prezentována řadou věží, z nichž nejvýraznější je věž kostela sv. Mořice, ale nechybí ani dnes už zaniklé věže kostela Panny Marie na Předhradí nebo věž s hodinami, jež tvořila východní bránu do města. Kostel Panny Marie Sněžné jakožto součást bývalé jezuitské koleje je symbolem univerzity, moudrosti a vzdělanosti. Důležitost vojska je zde zobrazena v podobě takzvaných tereziánských hradeb, které obepínaly celé historické město," vyjmenovává Radomír Surma. Malba však není topograficky přesná. "Lidé ji budou muset brát jako ilustraci, jakýsi krásný obrázek či esenci Olomouce," usmívá se Surma.

"Tyto sluneční hodiny jsou opravdu unikátní. Z fotografií bylo patrné, že už tehdy jim věnovali mimořádnou pozornost, na mně teď je, abych jim vrátil dávný lesk," říká závěrem Radomír Surma. 

Hodiny by měly být hotovy na konci října, kdy z této části radnice zmizí lešení a lidé tak unikátní nárožní sluneční hodiny budou moci poprvé obdivovat.