Chilan Jorge Atisha a Olomoučanka Zuzana Vojtěchová – dva sympatičtí lidé, které spojila dohromady láska k vínu. Když se Jorge přestěhoval do České republiky, rozhodl se, že by měl spolu se sebou do Čech dostat také trochu chilské kultury. A tak začal nenápadně zjišťovat, co by Čechy mohlo zaujmout, a dostal jednoznačnou odpověď – víno. "Přestože je Chile desátý největší producent vín, vidíte v Chile málokdy pít lidi víno, neumíme tam vína příliš docenit, řekl bych, že se tam pije spíš pivo," prozrazuje Jorge roztomilou češtinou. Nejen o Chile, chilských vínech a společnosti OpenWine, ale třeba i o tom, jak se dorozumívají se svou kolegyní Zuzanou, se dozvíte v tomto rozhovoru...  

Tvrdí v rozhovoru Chilan Jorge Atisha, zakladatel společnosti OpenWine.

Jorge, asi nejčastější otázka, na kterou se Vás lidé ptají. Jak se stane, že se Chilan usadí v Olomouci?
Jorge: Může za to velmi poeticky láska. Přijel jsem sem poprvé pracovně v roce 1999 jako tenisový trenér na mistrovství světa, které se hrálo v Prostějově, tenkrát jsem byl kapitán chilského juniorského týmu a byla to pro mě jen jedna z mnoha cest do zahraničí. Jenomže jsem tu potkal dívku, do které jsem se zamiloval. Ale nebylo to tak rychlé, že bych se do České republiky hned přestěhoval, měli jsme pět let vztah na dálku a až potom jsem se rozhodl, že bych se mohl do České republiky přestěhovat. Proč Olomouc? Žena je z Prostějova, ale studovala v Olomouci. Mě Olomouc na první pohled zaujala, takže jsem si říkal, že pokud bych někdy chtěl bydlet v České republice, tak ideálně v Olomouci. A už tu bydlím zhruba deset let i s tou dívkou, která se mezitím stala mou manželkou.

Když jste se přestěhoval do Olomouce, tak jste nadále působil jako tenisový trenér, nebo jste se chtěl realizovat jinak?
Jorge: Ze začátku jsem pracoval jako tenisový trenér v Prostějově. Tam jsem vydržel asi čtyři roky, pak jsem dostal nabídku z ITS v Omega centru a začal trénovat tam. Vlastně i teď jsem pořád ještě vedený jako oficiální trenér, ale už nemám moc času, takže se tenisu příliš nevěnuju, ale teoreticky pořád můžu trénovat pár klientů, pokud si pak koupí nějaké víno…(smích)

Jak jste se tedy dostal od tenisu k vínu?
Jorge: Jako trenér jsem byl relativně spokojený, ale chtěl jsem se už realizovat i trochu jinak. První myšlenka přišla v roce 2005, v době, kdy jsem se stěhoval do Česka. Nechtěl jsem být po celý život zaměstnancem, tak jsem si pohrával s myšlenkou začít pracovat "na sebe". Přišlo mi zajímavé věnovat se něčemu spojenému s Jižní Amerikou a Chile. Začal jsem tedy přemýšlet, co všechno je spojeno s Chile. Ptal jsem se lidí, co je napadne, když se řekne Chile, a zjistil jsem, že většinu napadne víno. Zvažoval jsem i jiné varianty, ale víno zkrátka nakonec vyhrálo. Jednak kvůli tomu, že jsem si říkal, že by to mohla být příjemná práce a taky to byla nejmíň riskantní varianta. Říkal jsem si: Když byznys nebude fungovat, přinejhorším mi zbude spousta kartonů vína, které budu moci vypít. To není zas tak špatný konec podnikání (smích). Vinná kultura v České republice i Olomouci se stále zvyšuje, tak mi přišlo zajímavé rozšířit obzory o chilské víno. Reakce byly pozitivní, víno chutná naštěstí stále víc, tak jsem to mohl rozjet ve větším.

Se Zuzkou jste spolupracoval od začátku?
Jorge: Úplně od začátku ne. My se známe zhruba sedm let a už pět let je Zuzka moje pracovní kolegyně, začínala mi pomáhat na degustacích, které doteď absolvujeme většinou společně.
Zuzana: Nejvtipnější momenty jsou, když jsme na nějaké degustaci a Jorge popisuje, jak se do České republiky dostal, že tu zůstal kvůli tomu, že se zamiloval. Všichni se pak na mě začnou usmívat a pokyvovat a já jen vrtím hlavou: "Ne, já nenosím prstýnek". (smích)
Jorge: Když se začala firma rozrůstat, nemohl jsem se s klienty potkávat ve skladu, a tak jsem začal hledat showroom a usadil se tady (Na Střelnici 48, pozn. redakce). Když už jsem si našel prostor, potřeboval jsem člověka, který bude pořád tady a pomůže mi s administrativou. A tak jsem začal hledat.
Zuzana: My se znali od vidění z Omegy, kde jsem pracovala na recepci, pro mě to byl pořád tenisový trenér, netušila jsem, že má něco společného s vínem. Byla jsem zrovna ve fázi, kdy jsem byla na recepci dva roky a začala přemýšlet, že bych se třeba mohla realizovat někde jinde. Přišel Jorge, strašně spěchal, hodil mi tam ručník a čip a říkal: "Já strašně spěchám, mám degustaci, však někdy na nějakou přijď". Pak jsme se viděli znovu a já se zeptala, jak probíhala degustace, a on si jen povzdechl, že dobře, ale že by potřeboval někoho, kdo vezme vizitku, nalije víno... Tak jsem mu začala z kamarádství občas vypomáhat a pak už jsem u něj zůstala. A tak spolu fungujeme už 5 let.

Potkali se díky sportu, nyní je spojuje láska k vínu. Společnost OpenWine specializující se hlavně na jihoamerická vína funguje v Olomouci téměř deset let. Jejich česko-chilská spolupráce funguje pět let.

Od recepce k vínu, to je přece jenom trochu změna. Vy jste měla už nějaké zkušenosti s vínem?
Zuzana: Nějaké povědomí o víně jsem měla a už jsem měla i něco odpité, nikdy by mě ale nenapadlo, že bych se mohla vínem živit. Znala jsem spíš vína z kontinentu a k těm jihoamerickým jsem si vztah teprve postupně vytvářela. I po pěti letech můžu říct, že nejlepší způsob, jak se něco o vínech naučit, je degustovat, degustovat a degustovat. Je to lepší než všechny kurzy a encyklopedie. Neznamená to každý den vypít celou lahev, ale ochutnávat a být stále tzv. online, snažit si zapamatovat jednotlivé chutě a vůně a umět je rozpoznat a pak i popsat. Tím, že děláme nejrůznější degustace, tak ochutnám za večer třeba deset vzorků a všechny vjemy si tím pádem osvěžím a ukládám. Tím se člověk nejlépe naučí ve vínech orientovat.

U Vašeho jména je napsáno sommeliérka, což je u ženy jistě atraktivní povolání. Jak jste se jí stala?
Zuzana: Musela jsem si udělat kurz, který ještě nemám úplně uzavřený, nějaké zkoušky mě ještě čekají. Ten nejuznávanější kurz u nás, který je akreditován asociací sommeliérů, je totiž rozdělený do pěti stupňů a po absolvování každého stupně vykonáte dílčí zkoušku, po absolvování páté získáte plnohodnotný certifikát sommeliéra, ke kterému se ještě musím propracovat. Učí se tam vše o vinné révě, klasifikaci vína, ale také servis – tedy to, jak víno podávat, jak se sestavuje vinný lístek, jak se snoubí víno s jídlem. Ze zájmu jsem si udělala i kurz sabrage (technika otevírání lahví šampaňského šavlí, pozn. redakce) .

Češka a Chilan v jedné firmě. Nemůžu se nezeptat - jak se mezi sebou dorozumíváte?
Jorge: No, to je docela zajímavé. Na začátku hlavně anglicky, před pěti lety jsem totiž česky skoro vůbec neuměl a i kvůli tomu jsem hledal někoho, s kým můžu mluvit anglicky, kdo mi pomůže se psaním e-mailů a podobně. I teď, když píšu e-mail, potřebuju s češtinou poradit. Naštěstí Zuzka nemá talent jen na víno, ale i na jazyky. Takže jeden den se rozhodla, že se začne učit španělsky a asi za dva měsíce už uměla španělsky plynule, teď mluví snad líp jak já.
Zuzana: Většinou to vypadá tak, že spolu začneme mluvit česky. Jorge pak narazí na slovíčko, které nezná, tak pokračujeme v angličtině, pak třeba narazíme na výraz, který lépe vystihuje španělština, tak přepneme do španělštiny. Já jsem na něj někdy přísná, snažím se jej v češtině důsledně opravovat, například v důležitých e-mailech, a on mi zas opravuje španělštinu.

Jorge, co je pro Vás na češtině nejhorší?
Jorge: Já jsem od začátku úplný samouk, nikdy jsem se neučil s učitelem. To se pozná hlavně v gramatice. Pro mě bylo důležité hlavně mluvit česky, i když třeba s chybami. Vůbec mi nejde skloňování, koncovky v ženském a mužském rodě, to se mi fakt strašně plete... Ale snažím se a výrazně mi pomáhá právě víno (smích).

Čím je chilské víno specifické? Jak se liší například od moravských vín?
Zuzana: Po technické stránce se vína liší především tím, že hrozny zrají úplně v jiných klimatických podmínkách, na jiném podloží, liší se i počet slunečních dnů, tím pádem mají také jinou cukernatost a charakter vín je naprosto odlišný. V chilských vínech je cítit sluníčko, hřejivost jihu, srdíčko těch lidí, kteří víno dělají. Když si otevřu láhev bílého moravského (přece jen na to červené u nás podmínky nejsou optimální), tak je upřímné, přímočaré, bez příkras, u jihoamerických je cítit zase ta živost. Neříkám, které je lepší, které horší, ale jsou úplně jiná. Chilská vína lidé vyhledávají především kvůli té rozdílnosti. Najdou v nich zkrátka něco jiného než v našich vínech.

V České republice existuje tradice svatomartinských vín, burčákové slavnosti a podobně. Existuje něco podobného také v Chile?
Jorge: Neexistuje, bohužel vinná kultura v Chile není tak velká jak tady. I když to může znít trochu paradoxně, protože Chile je desátý největší výrobce vín na světě, ale víno se tam skoro vůbec nepije. Vypije se tam asi 16 litrů na osobu ročně, což je docela málo. V Itálii a Francii je to asi 43 litrů, v Česku je to kolem dvaceti. Tady všichni jezdí na Moravu do sklípků, ať už s kamarády nebo na firemní večírek. V Chile málokdy vidíte lidi pít víno, neumíme tam vína příliš docenit, řekl bych, že se tam pije spíš pivo.

Kdy je v Chile sklizeň, klasicky na podzim jak u nás?
Jorge: V Chile je to stejné, jen obráceně. Abych to vysvětlil, jelikož Chile se nachází na jižní polokouli, tak se tam hrozny sklízí sice na podzim, ale je to někdy od února do dubna, takže jsou ve výrobě vína vždy půl roku dopředu. My už máme od léta k dispozici chilské víno ročníku 2015 a není to chyba.

Jak často jezdíte do Chile?
Jorge: Snažím se tam jezdit alespoň jednou za rok, což mi přijde docela málo a rozhodně bych chtěl víc. Mám aspoň motivaci, abych pořádně pracoval. Chile miluju, mám tam rodiče, kamarády a kontakt s rodnou zemí je pro mě důležitý vlastně i kvůli byznysu. Protože naše práce je úzce spojená s Chile, tak mívám zpravidla i spoustu pracovních jednání. V České republice se cítím dobře, je to můj druhý domov.
Zuzana: Já jsem v Chile ještě nebyla, poprvé poletím teď v lednu se skupinkou lidí, kterou jsme zorganizovali na čtrnáctidenní poznávací zájezd. Já se tam teď s nimi za odměnu, i když trochu pracovně, podívám poprvé. Každý den o Chile a chilských vínech mluvím, díky Jorgemu mám spoustu informací a znám spoustu míst z obrázků, takže když o některém vinařství velmi věrohodně mluvím, jsou lidé překvapeni, že jsem tam ještě nebyla.

Jaké víno konkrétně nabízíte?
Jorge: Máme v nabídce asi sto dvacet druhů vín. Původně jsme začínali pouze s jihoamerickými, z Chile (Santa Ema), Argentiny (Familia Schroeder a La Puerta) a Uruguaye (Familia Deicas Pueblo del Sol), ale letos jsme přidali i španělská, italská a jihoafrická vína. Jsme výhradním dovozcem těchto značek pro celou Českou republiku i Slovensko. Takže když je někde víno, které znáte od nás, tak je naše. Musíme tedy věnovat hodně času marketingu, máme své distributory, ale nejdeme cestou distribuce do klasických obchodů nebo supermarketů, spíš pracujeme s prodejnami, které se opravdu specializují na víno.
Zuzana: Víno, které nabízíme, je kvalitní produkt, který si zaslouží péči. Proto i naše vinotéka vypadá tak, jak vypadá. Je tu příšeří i ideální teplota pro skladování vína. Když už vinař vínu věnuje tolik péče a energie, nalahvuje jej a navrhne design, který i pěkně vypadá, tak by byla velká škoda, aby se pak chuť vína poškodila následným nevhodným skladováním. Zákazník si pak toto špatně skladované víno koupí a značku si už navždy spojí s nekvalitním produktem. Budování značky je pro nás tudíž velmi důležité a snažíme se, aby byly všechny naše produkty po zásluze vnímány jako exkluzivní a kvalitní, což však nemusí nutně znamenat, že jsou zároveň drahé.

Žena a šavle. Zuzka předvádí sabrage, neboli otvírání šampaňského šavlí.

Ve kterých olomouckých restauracích můžeme narazit na víno od vás?
Zuzana: Je jich už docela hodně, například restaurace Renomé, Victoria, Captain Morgan, Entrée, Delano bar, Hotel S-port Véska, Vinotéka paní Šubové, Vinotéka Dobrý ročník, Best Sportcentrum, Arigone, NH Hotel a pak další restaurace a vinotéky po celé republice.

Pořádáte nějaké degustace?
Zuzana: Pořádáme soukromé degustace po celé republice, především pro nejrůznější firmy. Až do konce roku máme každý týden zhruba čtyři ochutnávky pro soukromou klientelu.
Jorge: Navíc se snažíme mít každý měsíc také nějakou akci tady u nás v showroomu nebo v některé z restaurací, která nabízí naše víno. Bohužel nám na tyto akce zůstává stále méně času, aktuální informace najdete na facebooku nebo našich stránkách.

Jak to probíhá, když přijde zákazník, že chce nějaké víno. Je to jak v Obsluhoval jsem anglického krále, že se podíváte na klienta a přesně víte, co si odnese?
Zuzana: Člověk musí být tak trochu psycholog a zákazníka zkusit odhadnout. Některé už známe a ti, co se orientují, si zpravidla řeknou. Pak jsou tu i lidé, kteří přijdou poprvé, nevyznají se a ani neví, co chtějí. V tomto případě nastupuje práce psychologa, nenápadně po malých krůčcích začneme zjišťovat, co by se mu asi líbilo. On třeba má představu, jen ji neumí přesně popsat, ale když ho chytrými dotazy trochu navedete, tak už se chytá.
Jorge: Každý klient je důležitý a není to tak, že mu nacpeme tu nejdražší láhev, i když tušíme, že mu nebude chutnat, je pro nás totiž důležité, aby byl spokojený, pak se bude vracet. A to je ta nejlepší reklama, proto se opravdu snažíme odhadnout, co potřebuje, a snažíme se mu vyhovět.

Kde se vidíte tak za pět let?
Jorge: Já jsem zatím spokojen, samozřejmě by bylo ideální firmu i nadále rozšiřovat, ale jsem za sebe strašně rád, že se mi podařilo přinést kus Chile do České republiky, a to nejen tím, že tu nabízíme víno, olivový olej a další delikatesy, ale když otevřete láhev chilského vína, je v ní nejen víno, ale také chilský vzduch, kterého se můžete nadechnout... Mám rád svou práci, protože víno dělá lidi šťastnější. Mé doporučení zní: Pijte víno, budete šťastnější a šťastnější lidé žijí déle. To říkám na degustacích a je to pravda.

Více informací o prodejně OpenWine najdete na webových stránkách či na Facebooku.