Olomoucká zoo patří k tuzemským průkopníkům v chovu žiraf, začala s ním už v roce 1976. "Žirafy jsou naše chlouba," potvrzuje ředitel Radomír Habáň. V současné době jich na Svatém Kopečku žije čtrnáct, jeden čas jich bylo dokonce okolo dvaceti. "Je trochu škoda, že mezi mláďaty je teď hodně samců, těch není potřeba tolik. Ale časem zamíří do jiných zahrad, kde se zapojí do chovů. Samičku bychom si rádi nechali," doplňuje Habáň.

Z takové úrody mláďat žiraf se v zoo radují po téměř desetileté pauze. "Neměli jsme vhodného chovného samce. Náš Marc byl totiž už se všemi samicemi spřízněn, takže se v nedávné době podařilo najít jen jednu samici, se kterou mohl mít mládě. Ty ostatní si musely počkat až na Michala, který k nám přijel v dubnu 2022 z Opole. Naštěstí se poměrně rychle aklimatizoval a jak je dnes vidět, měl se k činu," usmívá se Veselá. Březost u žiraf trvá poměrně dlouho, čtrnáct až šestnáct měsíců.

Rekordmankou mezi olomouckými žirafími rodičkami byla samice Veronika, které se za dvacet čtyři let života podařilo přivést na svět deset mláďat. V roce 1999 se jí dokonce narodila dvojčata, která obě přežila, což se do té doby podařilo pouze čtyřikrát na světě.

Žirafa je nejvyšší suchozemský savec planety a nemá díky své výšce potravní konkurenci. Domovinou jsou africké savany. Pozoruhodný je jazyk žirafy - dosahuje téměř čtyřiceti centimetrů a žirafy ho používají při získávání potravy. Žirafa příliš často nepije, jelikož při pití musí zaujmout složitou pozici, kdy je nezbytně nutné, aby do široka roztáhla končetiny od sebe, tím se však stává snadnější kořistí. Krk žirafy tvoří navzdory úctyhodné délce stejný počet obratlů jako lidský, tedy sedm. Na hlavě žirafám po celý život rostou takzvané osikony, výběžky, které jsou při narození chrupavčité a kostnatí s postupem věku, samci je používají v boji. Dospělá žirafa má ve svých končetinách velkou sílu, jedním kopnutím může usmrtit dokonce i lva. Žirafí biorytmus je ojedinělý, stačí jim spánek po dobu dvaceti minut denně.