V poslední době se o něm v Olomouci hodně mluvilo. Tedy spíše o díle, které vytvořil. Na střeše domu v Šemberově ulici se uhnízdil Vetřelec, psalo se. Jan Dostál, mladý sochař, který častěji než dláto drží v ruce svářečku, má už na svůj věk slušné portfolio. Sochařině se přitom věnuje jen čtyři roky. Plány má zajímavé, a hlavně velké. Z plechu teď zrovna tvoří strážného anděla. A mimochodem - a je to opravdu náhoda - právě v den vydání tohoto rozhovoru slaví třiadvacet let.

Jan Dostál dělá z kovu hyeny i anděly. A plány má mladý talentovaný sochař z Olomouce velké. Foto: Jan Procházka Vetřelec v Šemberově ulici vzbudil rozruch. Reakce jsou ale převážně pozitivní. Foto: Jan Procházka

V poslední době jste na sebe výrazně upozornil sochou Vetřelce na střeše v Šemberově ulici. Jak jste se k tomu vlastně dostal?
Oslovil mě pan Benýšek (Richard Benýšek - majitel Krátkého filmu Praha, olomoucká pobočka sídlí právě v Šemberově ulici - pozn. redakce), jestli bych pro něj neudělal sochu Vetřelce. Tak jsem se do toho pustil a vytvořil dílo, které je na dvoře domu v Šemberově ulici. Protože se povedlo, tak jsme dál přemýšleli, že je škoda, že tu sochu lidé z ulice nemohou vidět. Tak se zrodil nápad udělat dalšího Vetřelce na střechu.

To jste si ale ukrojil pořádný krajíc, že?
No bylo to hodně složité. Nejen zařídit všechna povolení, hodně se musela řešit i statika. Svařoval jsem to přímo podle posudku, hlídal váhu… Navíc bylo hodně komplikované tvořit v ateliéru věc, na kterou se lidé budou dívat z tak velikého podhledu. Těch dvanáct metrů výšky jsem si prostě nemohl nasimulovat, ani když jsem si ho tu zvedal na jeřábu, takže jsem musel hodně řešit, aby na ten barák přesně sedl, aby se díval, kam má… Ale povedlo se, ta ostrost a dynamika, kterou jsem tam chtěl dostat, ta tam je.

Z čeho je vlastně vyrobený? Vypadá hodně futuristicky….
Z obyčejné pětimilimetrové tabule plechu. Řezal jsem ji plasmou a pak svařoval. Nakonec ještě žárové zinkování - to je ten lesklý povrch. Celé to trvalo asi půl roku.
Ten kov jako materiál se přímo vybízel. To téma se k železu hodí doslova brutálně.

Sledujete, jaké jsou ohlasy? Facebookem to docela vířilo!
To víte, že sleduju. Mysleli jsme s panem Benýškem, že to bude tak padesát na padesát, ale musím říct, že mě překvapilo, kolik se objevilo pozitivních reakcí. Občas někdo napíše, že by to dal třeba na jiné místo, ale mezi normálními lidmi jsem se nesetkal s reakcí, že by to někomu vyloženě vadilo...

A podle vás? Hodí se do Šemberovy ulice?
Podle mě určitě hodí. V tom domě sídlí Krátký film, takže to funguje jako takové symbolické domovní znamení. A hodně to oživilo tu ulici.

Nezlákalo vás to sci-fi téma?
Abych řekl pravdu, moc mi to blízké není. Jak jsem studoval všechny ty filmy a materiály, tak jsem k tomu sice docela přičuchl, ale spíš mě lákají jiné věci. Baví mě vycházet z reality. Moje oblíbené téma je příroda a zvířata.

Takže už žádné další bestie?
Ale tak… (smích). Možná ještě něco vznikne, ale spíš budu dělat svoje vlastní bestie. Mně se hodně líbí ten převod zvířete do kovu: najednou už ta hyena nevypadá živě, ale spíš tak roboticky… Celé se to posouvá. To je příjemné.

Na čem teď pracujete?
Teď dělám anděla pro jednu paní, která měla těžkou dopravní nehodu. A chce tak poděkovat svému strážnému andělu, že se z toho dostala… Bude stát v zatáčce u chomoutovského jezera, kde ji na kole srazil džíp. Už jsme vyběhali všechna potřebná povolení a je to schválené, takže už jen dodělat tu sochu. Průběžně na ní dělám tak tři měsíce.

Jak jste se vlastně dostal k sochařině?
Už odmalička si různě kreslím, ale na sochy jsme se vrhnul teprve před čtyřmi roky. To první dílo byl vlastně taky anděl. Můžete ho vidět před hejčínským gymnáziem, kde jsem studoval. Postupně mě to úplně pohltilo, takže jsem se rozhodl sochařinu i studovat. Teď jsem ve třetím ročníku na VUT.

Když se řekne socha, tak si ale většinou lidé představí postavy z kamene… Proč zrovna kov?
Když jsem úplně začínal, řekl jsem si, že si osahám všechny materiály a zjistím, co mi vyhovuje nejvíc. Takže jsem samozřejmě zkusil dřevo, dělal jsem se sklem… A když jsem dostal nabídku na sochu do Velkého Týnce, napadl mě právě ten kov. Od té doby jsem u něj zůstal.

Takže do dřeva už nezatnete?
To zase ne. Občas pracuji i s jiným materiálem, jen ten kov převažuje, protože mi nabízí největší možnosti. Po stránce statické i co se týče odolnosti… A v poslední době se mi hodně líbí jako povrchová úprava rez. Má to takovou specifickou atmosféru.

Spíše než s dlátem pracuje Jan Dostál se svářečkou. Foto: Jan Procházka V ateliéru právě Jan Dostál pracuje na soše strážného anděla. Foto: Jan Procházka Jan Dostál s hyenou, která je umístěna u jeho ateliéru v Bystrovanech. Rez je vytvořena kyselinou. Foto: Jan Procházka

A co plány do budoucna?
Chci určitě zůstat u toho železa. A pustit se do větších projektů. Nedělat lidem trpaslíky na zahradu, ale dělat opravdu velké věci. Lákají mě hlavně projekty jako je ten Vetřelec. Nenasekat deset soch a pak čekat, až to někdo rozkoupí, ale vytvářet konkrétní věc na dané místo. To je ve výsledku mnohem lepší.

A je nějaké místo, kde si říkáte: tady bych chtěl, aby jednou stála moje socha?
(Přemýšlí.) To asi ne, tak bych to neviděl. Spíš bych chtěl dostat takovou zakázku, aby se člověk nemusel omezovat rozměry a materiálem. To by se mi líbilo.

Jaké jste dostal nejbizarnější zadání?
Všichni chtějí strom! Já strom nesnáším. Nikdy jsem neviděl strom užitý tak, aby to bylo opravdu pěkné. Strom je nádherná věc, příroda ho vytvořila neskutečně. Fungují tam geometrické posloupnosti, které tam člověk prostě nedostane…