PhDr. Reginald Kefer

Reginald Kefer se narodil 27. 7. 1936 v Praze v rodině knihovníka a mezinárodně uznávaného hermetika, zakladatele společnosti Universalie dr. Jana Kefera. Své křestní jméno získal po profesoru Oxfordské univerzity Reginaldu Leonidu Hardingovi, s nímž otec Jan působil na studijním pobytu ve Vatikánské knihovně. V sedmi letech po smrti obou rodičů (otec zemřel v koncentračním táboře Flossenbürg, matka Dagmar zemřela o několik měsíců později na opakovaný infarkt v důsledku výslechů na gestapu) převzali péči prarodiče Moosovi.

Na pražské konzervatoři studoval hru na varhany a na AMU dirigování. Při studiu působil jako ředitel kůru v kostele sv. Mikuláše, v kostele sv. Josefa v Praze a jako korepetitor v Národním divadle. Další vysokoškolská studia absolvoval na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Od r. 1963 byl sbormistrem opery v Ústí nad Labem. Jezdil dirigovat do Drážďan do Zemské opery, jako koncertní varhaník se též dostal do Kanady a Číny. V r. 1968 vyhrál konkurz na místo dirigenta brněnského Brolnu. Současně začal pracovat i v Janáčkově opeře, nejprve jako 2. sbormistr, poté jako korepetitor a dirigent, pedagogicky též působil na JAMU v Brně, kde učil také Dagmar Havlovou či Oldřicha Navrátila.
Výrazná spjatost s Olomoucí začala r. 1977, kdy se stal šéfem opery olomouckého Divadla Oldřicha Stibora. Pro olomouckou operu získal vynikající sólisty, např. Jaroslava Meitnera, Vladislava Zápražného, Jiřího Sulženka. Díky Reginaldu Keferovi se také olomoucká opera stala odrazovým můstkem pro Leo Mariana Vodičku, Ivetu Žižlavskou, Evu Dřízgovou, Richarda Haana, Jiřího Kalendovského a dalších a svou kariéru zde začínala dnes první dáma vídeňské Státní opery Lubica Orgonášová. Pro Olomouc téměř získal Štefana Margitu a Evu Urbanovou.
Za jeho vedení zazněly opery Wagnerovy, Gershwinovy (Porgy a Bess), Straussovy, v českých i světových premiérách pak dílo Miloše Vacka (Jan Želivský), Eina Tamberga (Cyrano de Bergerac), S. Slonimského (Marie Stuartovna), Jiřího Pauera, Jiřího Štěpánka (Píseň neumírá), Jana Klusáka (Dvanáctá noc). Ve spolupráci olomoucké opery s Národním divadlem v Mariboru byla uskutečněna premiéra slovinského skladatele Antonína Foerstera Gorenjský slavíček. Za Ostrčilovo Honzovo království, Pauerovu Zuzanu Vojířovou a Slonimského Marii Stuartovnu obdržel 3x cenu Litfondu (Literární a hudební fond - předchůdce dnešní Thálie).
V 90. letech se vedle korepeticí v Moravském divadle věnoval též pedagogické činnosti v ZUŠ Žerotín, kde vedl komorní pěvecký sbor, se kterým se účastnil natáčení hudebních novinek se Zlínskou filharmonií a slavnostního obřadu ve Šternberku, kdy se přenášely ostatky prvního českého arcibiskupa. Koncertoval na varhany v olomouckých chrámech, účastnil se projektů biskupa Hrdličky „Olomoucké varhany a zvony“.
V současné době připravuje pro Moravské divadlo Olomouc erudované průvodní texty k inscenovaným představením, učí na ZUŠ v Litovli a také působí jako varhaník v kostele České církve husitské v Hodolanech, kde inicioval opravu tamních varhan a dohlížel na ni. Dále překládá opery pro titulkovací zařízení.