Na začátku stála láska k Itálii. „Pracoval jsem pro tehdy populární řetězec, kde jsem se dostal k pizze a všemu, co s ní souvisí. Proto i moje kroky, když jsem tohle angažmá ukončil, směřovaly k založení vlastní pizzerie. Prošel jsem několika kurzy, učil se od Italů a pak jsme s manželkou rozjeli vlastní podnik,“ vzpomíná Přemysl Horáček na dobu před patnácti lety. Manželé se tehdy rozhodli pro formu rozvozu. „Dnes je už rozvozový trh docela plný, funguje tu x společností a můžete si dát cokoliv, na co máte chuť. Tehdy ale nic takového nebylo, vozila se prakticky jenom pizza. A my vsadili na to, že ji budeme dělat co nejpoctivější. Oslovili jsme dodavatele surovin přímo z Itálie, já jsem pizzu pekl a manželka dělala rozvoz,“ usmívá se dnes Přemysl Horáček. Laťku Pollo nastavilo vysoko. Řada tradičních italských ingrediencí tu zatím nebyla moc známá. „Gorgonzola, Ventricina a další, to jsme vysvětlovali na zadní straně letáčků, co to vlastně je,“ vzpomíná Horáček. Na konci nultých let byla totiž ještě poměrně běžná tuzemská varianta pizzy s eidamem, šunkovým salámem a někdy i kečupem. „A my jsme začali dělat tradiční římskou pizzu. Bylo to těžké, ale brzy se nám to rozjelo a dostali jsme se do fáze, kdy už jsme na to nestačili sami a museli jsme nabrat další zaměstnance a to byla taková první meta, kterou Pollo překročilo,“ ohlíží se Přemysl Horáček. Tou další bylo k rozvozu přidat vlastní restauraci. „Už jsme tu měli kuchyni a vedle se uvolnil prostor po kavárně, tak jsme to riskli. A jsme tu dodnes,“ říká Horáček. Lidé se do restaurace naučili chodit nejprve na polední menu, v tom bylo svého času Pollo fenoménem. „Měli jsme tu velmi příjemné ceny, dělali jsme italskou i českou kuchyni, navíc, přestože jsme na kraji města, není sem daleko a v pohodě tu zaparkujete. Takže se u nás stávaly fronty. Dokonce se tu jednou strhla rvačka o místo a musela to řešit policie,“ usmívá se dnes humorné příhodě Přemysl Horáček. Doba front ale skončila s covidem. „Stejně jako všichni jsme museli nasadit trochu vyšší ceny, čímž klientely sice trochu ubylo, ale na druhou stranu je tu větší klid, máte jistotu, že si sednete a že odejdete spokojení. Zažíváme teď lepší časy,“ říká Přemysl Horáček, zatímco v podniku probíhají poslední dokončovací práce na zbrusu nové úpravě interiéru. „Těch rekonstrukcí a obměn už za tu dobu bylo více, myslím, že čas od času je to potřeba, nikdo nechce chodit patnáct let do restaurace, která vypadá pořád stejně. Tak jsme pořídili nový nábytek na míru, omladili interiér, přeorganizovali posezení v zadní části… Takový refresh,“ ukazuje Přemysl Horáček a dodává, že dobrý podnik dělá i kvalitní personál: „Samozřejmě, že se občas potýkáme s vyšší fluktuací, jako ostatně každý. Na druhou stranu, servírky jsou u nás v průměru tři roky, máme tu dokonce dva kuchaře, kteří s námi začínali, jsou tu třináct let. I to je, myslím si, vizitka, že to snad děláme dobře.“

Jak už bylo řečeno, na jídelním lístku kromě výborné pizzy najdete i další italskou klasiku. „Samozřejmě oblíbené spaghetti carbonara, lasagne, gnocchi nebo tagliatelle s naší boloňskou omáčkou. Naším populárním jídlem je italský tatarák, který mícháme s ančovičkami, sušenými rajčaty a kapary,“ láká Horáček. Některé těstoviny si v podniku i sami vyrábějí, většinu jich ale, stejně jako další originální suroviny, dovážejí přímo z Itálie. „Těstoviny bereme jenom značky Gragnano, což je ta nejvyšší italská kvalita,“ říká Horáček.
Zatímco stálý jídelní lístek je v Ristorante Pollo laděn velmi italsky, polední menu nabízí někdy i tuzemskou klasiku jako je třeba hovězí na houbách či svíčková. A nechybí v něm ani salát a často i nějaká ryba.

S rozvozem Pollo rozhodně neskončilo. Kromě pizzy si domů či do kanceláře můžete vybrat z denního i večerního menu. Ale nejlépe si tohle jídlo samozřejmě vychutnáte v útulné restauraci za doprovodu kvalitního italského vína.
„Jsme sice podnik na předměstí, ale určitě k nám stojí za to si zajet třeba z druhého konce města. Pokud jste u nás nebyli, věřím, že vás příjemně překvapíme,“ říká Přemysl Horáček závěrem.