Historie rodinné firmy se, tak jako mnoho jiných, začala psát zkraje devadesátých let. Jaroslav Rozbořil tehdy otevřel diskotéku ARX na Nových Sadech. „Ten obor se mi zalíbil, krátce na to jsem založil firmu a začal vybavovat diskotéky po celé republice. Ze začátku byl totiž všeho nedostatek. Když se nedaly sehnat diskokoule, vyráběl jsem je z globusů. Pro německé zákazníky jsem pak začal vyrábět i světla,“ vzpomíná dnes na začátky Jaroslav Rozbořil. Přelom nastal, když přivezl z Německa hliníkovou konstrukci s dotazem, zda by ji nešlo v Česku vyrobit levněji. A chopil se příležitosti. „V roce 1995 jsme začali s výrobou a od roku 1998 de facto vznikla naše firma, která pod různými jmény funguje dodnes. Z garážové výroby jsme se tak vypracovali na jednoho z největších výrobců hliníkových konstrukcí na světě,“ popisuje Rozbořil starší. 

Firma se zprvu pokoušela prosadit pod vlastní značkou, úspěch jí však přinesla výroba pro velké německé firmy, které prodávaly vše od světel až po aparatury a chtěly mít i svou značku pódiových konstrukcí. „Byli jsme jedni z mála, kdo byl ochoten vyrábět pod cizí značkou a dá se říci, že na tom naše firma vyrostla. Dalo nám to i jednu obrovskou konkurenční výhodu. Každý výrobce má totiž své vlastní systémy spojů. Navzájem se nedají mixovat. My ale díky dlouhé historii, kdy jsme vyráběli pro různé značky, umíme použít v podstatě všechny systémy, které existují,“ vyzdvihuje Jaroslav Rozbořil. Sami vlastní patent na unikátní spoj, kterému interně říkají tichý. „Většinou totiž ke spojení konstrukcí potřebujete kladivo. Ale tento náš spoj jen zasadí dva díly do sebe a jednoduše se zaaretuje bez nutnosti použití nářadí,“ popisuje Rozbořil.

Olomoucká firma dnes vyrábí nejen všemožné konstrukce, ale také další související produkty z hliníku. „Kromě konstrukcí na střechy, pódia nebo věže či obrazovky děláme i prvky, z nichž se sestavují stage. A samozřejmě spoustu dalších věcí jako bariéry, přepravní obaly nebo třeba barové židličky,“ vyjmenovává Rozbořil mladší. Firma vychází vstříc i atypickým požadavkům, ať už na rozměr či na tvar. A dokáže přijmout i nové výzvy. Jednu takovou přineslo rozhodnutí Mezinárodní unie moderního pětiboje, která z této tradiční olympijské disciplíny vyřadila parkur a nahradila ho překážkovým během. „Překážky pro tuto novou disciplínu jsou unifikované, všechny národní kluby se jimi musí vybavit, aby se mohly připravit na olympiádu v Los Angeles v roce 2028. A nám se podařilo stát se hlavním světovým dodavatelem těchto překážek,“ právem se chlubí Jakub Rozbořil.

Není se čemu divit, že firma v nedávné době změnila strategii a chce se více zaměřit na vlastní značku. „Klade to na nás větší nároky, protože se musíme učit nové věci. Dřív jsme v podstatě nemuseli řešit obchod ani marketing, protože jsme jen dodávali. Ale má to pro nás smysl. Zatímco loni jsme vyráběli jen asi třicet procent pod svým jménem, letos už to bude padesát na padesát,“ nastiňuje novou strategii Rozbořil mladší.

Už několik let má TAF pobočku v Číně, kde běží i výroba pro tamní trh a západ Spojených států. Zbytek světa obslouží výroba v Olomouci. Pobočky a sklady má TAF už od roku 2009 i na Floridě a další otevřel loni ve Wallsalu nedaleko Birminghamu. Nedávno si také do olomoucké fabriky pořídili speciálního svařovacího robota, který sám zvládne dát dohromady celou konstrukci za půl hodiny. Kromě toho ve firmě pracuje zhruba čtyřicet svářečů a necelá padesátka dalších pracovníků ve výrobě. „Dohromady je nás v Olomouci zhruba stovka,“ konstatuje Jakub Rozbořil a dodává, že firmě by se nyní hodili konstruktéři schopní pracovat v AutoCADu. „A samozřejmě svářeči, těch není nikdy dost,“ usmívá se. Svařování hliníku má podle něj svá specifika, a i ti největší borci s ním prý zpočátku bojují. „Pokud ale člověk chce, zhruba za tři měsíce se to naučí a je schopen samostatné práce,“ dodává Rozbořil.

Covid zpřetrhal dodavatelské řetězce, tradiční výrobci najednou nestíhali, a tak zákazníci hledali jinde. A mnozí z těch, které jsme tehdy získali, zůstali dodnes..

Jak už bylo zmíněno na začátku, možnost využití hliníkových konstrukcí je takřka neomezená a záleží jen na kreativitě klienta. „Je to takové lego. Díky obrovské paletě různých dílů z toho teoreticky můžete poskládat cokoliv. A pokud potřebujete něco atypického, není problém, vyrobíme i to. Například dopravní podnik v jednom německém městě si z našich konstrukcí postavil nabíjecí stanice pro autobusy. A naši práci můžete vidět každou neděli v České televizi v Otázkách Václava Moravce, kde naše konstrukce vytvářejí ony atypické stěny studia,“ říká Jakub Rozbořil a jen jakoby mimoděk dodává, že konstrukce z Olomouce jsou i v zábavních parcích Disney či Universal na Floridě.

Podnikání s artiklem, který je určen především pro zábavní průmysl, významně narušila covidová pandemie, firma musela masivně propouštět a nikdo nevěděl, kdy těžká doba skončí a co bude po ní. „Ale stejně jako když pandemie přišla a zákazníci hromadně rušili zakázky, ze dne na den se rozjely nové objednávky a celý ten byznys nabral po covidu obrovskou rychlost. Zpřetrhaly se dodavatelské řetězce, tradiční výrobci najednou nestíhali, a tak zákazníci hledali jinde. A mnozí z těch, které jsme tehdy získali, nám zůstali dodnes,“ líčí Jakub Rozbořil. Do budoucna proto firma vyhlíží s optimismem. Chce postavit novou halu a dále růst. Jako šťastná se pro ni ukázala už na začátku zmiňovaná generační obměna. „Já jsem s firmou vyrostl, většina starších zaměstnanců mě zná od kluka. Byl jsem tu pořád a koukal tátovi přes rameno,“ vzpomíná Jakub Rozbořil. Na plný úvazek nastoupil v roce 2012 jako nákupčí a postupně se vypracoval. „Dnes je to tak, že já jsem odpovědný za výrobu a provoz a otec řeší investice, strategie a zahraniční pobočky. Občas máme nějaký generační střet, ale nakonec je to vždycky ku prospěchu věci,“ usmívá se závěrem Jakub Rozbořil.