Jsou lidé, kteří povznášejí lidského ducha svou uměleckou tvorbou, ať už hudební, verbální či obrazovou. Existují také lidé, kteří tuto kulturu ze všech sil propagují, bojují se zájmem či nezájmem veřejnosti a jsou to právě oni, díky kterým je „nemasová“ kultura stále živá. Tito lidé se sice příliš často v záři reflektorů neocitají, přesto je jejich přínos možná ještě intenzivnější. Mezi druhou skupinu patří bezesporu i Bohumír Kolář, výjimečná osobnost olomouckého kulturního života, muž, jehož rozsah činnosti by se sotva dal charakterizovat jedním slovem. Právě dnes se tento neúnavný propagátor ušlechtilé kultury dožívá pětasedmdesáti let.

Jako publicista se Bohumír Kolář věnuje klasické kultuře: nevynechá jedinou výstavu, koncert, literární setkání nebo vlastivědnou vycházku. O všech těchto akcích podává očité svědectví svým laskavým jazykem, který málokdy vzpomene na kritičtější slova. Bohumír Kolář totiž dokáže vidět hlavně to dobré, vyzdvihnout přednosti a nad nedokonalostmi laskavě přimhouřit oko. Důkazem jsou jeho vlastní slova, pronesená před časem v rozhovoru pro měsíčník Kdy-Kde-Co: „V mé publicistice převažují kladná stanoviska. Možná před soudem věčnosti neobstojí, ale pokud potěší, povzbudí a přesvědčí o smyslu umělecké tvorby a společenského dění kolem ní, nejsou zbytečná. Jsem přesvědčen, že máme kolem sebe co obdivovat...“

Klíčem k jeho úspěchu jsou obrovské znalosti osobností, spjatých s regionem, z nichž mnohé jsou už širokou veřejností dávno zapomenuty. Bohumír Kolář je neoprašuje, on totiž soustavnou činností nedovolí, aby na kohokoliv z nich prach vůbec usedl.
S publicistickou činností úzce souvisí i práce editorská. Katalog Vědecké knihovny zobrazí pod jeho jménem tři strany, čítající 28 titulů. Jsou mezi nimi díla drobná i rozsáhlá, jmenujme například nedávno vydanou antologii Olomouc v české literatuře, která v sobě shromáždila literární zmínky o hanácké metropoli od dob Kosmových až po současnost. Zaslouženou pozornost si získal dvoudílný obsáhlý sborník Z paměti literární Olomouce. Přítel Ladislav Rusek o něm před časem napsal: „Latinské heslo Carpe diem – urvi den, je mi už dlouho spojeno se siluetou neustále chvátající, poněkud dopředu nachýlené postavy Bohumíra Koláře: to má zřejmě z toho, jak často sprintoval, aby stihl nějakou vernisáž, koncert... - zkrátka některou ze stovek akcí, jimiž je jeho diář přeplněn.“

Bohumír Kolář se, i když jak sám říká pouze okrajově, věnuje i vlastní literární tvorbě. Když odmyslíme stovky medailonů a často celých příběhů osobností, o nichž píše ve vydaných knihách, spatříme jeho drobné povídky z učitelského prostředí. Objevíme i drobné aforismy, nalezneme ho i jako jednoho z šestice autorů sbírky Olomoucká haiku.

Od roku 1984 byl předsedou literární sekce Vlastivědné společnosti muzejní, v současnosti je předsedou občanského sdružení Literární klub.

Bohumír Kolář sice přiznává, že mu léta trochu ubírají sílu, chuť a nadšení do práce však koryfej olomoucké kulturní žurnalistiky určitě neztrácí. „V kolika letech se dnes vlastně může člověk už cítit odepsán?“ ptá se Kolář v předmluvě antologie Olomouc v české literatuře a zároveň jedním dechem dodává, že žádný dnešní počin není bez šancí být k užitku i v budoucnu. S tímto mottem se vrhá do každodenních bojů. Nezbývá, než mu popřát mnoho zdraví do dalších let.