"Blanka patřila ke koloritu olomoucké zahrady drahně let. O mnoho let přežila i svého partnera, s nímž zplodila sedm mláďat. Za svůj dlouhý život jich úspěšně odchovala šest. Její potíže už nebyly slučitelné s tím, aby vedla radostný život. V posledních dnech se jí i krmení muselo podávat přímo k ní, jelikož pohyb se pro ni stal téměř nemožný. Prodlužovat dobu umírání jsme nechtěli, proto jsme volili legitimní a humánní cestu eutanázie," uvádí zooložka Jitka Vokurková.

"Jednalo se o posledního jedince hrošíka liberijského, který byl v naší zoo. Chov těchto zvířat bude aktuálně přerušen. Pavilon čeká s největší pravděpodobností v budoucnu demolice, neboť dnes již neodpovídá standardům moderních chovatelských zařízení. Jelikož ale samice pavilon s venkovním výběhem považovala za svůj domov, byl v jejím vysokém věku přesun nežádoucí. O samici projevilo zájem Národní muzeum v Praze, kde se stane jeho exponátem," dodává ředitel Zoo Olomouc Radomír Habáň.

Hrošík liberijský se v zoo chová velmi vzácně. Jeho přežití ve volné přírodě je vážně ohroženo v důsledku kácení tropických deštných pralesů. Nebezpečí mu hrozí i od lovců, kteří ho pronásledují kvůli masu. Olomoucká zoo se chovem hrošíků zabývala od roku 1987, kdy dorazila právě Blanka.

Obecné informace a zajímavosti

Existenci hrošíka liberijského se podařilo vědeckému světu prokázat až v 19. století. Žije skrytě, v nepřístupných oblastech pralesů v okolí vody, nikoliv ve vodě jako hroch. Na rozdíl od něj vlézá do vody jenom z důvodu, aby se v ní vykoupal či spíše se zbavil nepříjemných parazitů. Dosahuje váhy 300 kg. (Oproti němu hroch obojživelný dosahuje hmotnosti 1,5 - 2 tuny). Rozmetává exkrementy, čímž si značkují teritorium. Žaludek je rozdělený na čtyři části, potrava se však jako u přežvýkavců nevrací zpět do tlamy k dalšímu přežvýkání. Jeho kůže musí být udržována vlhká, jinak popraská. Vlhkost zajišťují speciální podkožní žlázy, které vylučují zvláštní slizkou tekutinu. Mívá 1 mládě, které váží cca 4-5 kg, dospívá ve 2-3 letech. Při fyzické námaze nebo při páření se tato tekutina mění na bílou pěnu.