Kotulové veverovití se rozhodli, že si své prvenství vezmou nazpět a letos se opět pochlubí prvním mládětem roku. "S ranním příchodem do práce jsme zjistili, že tlupa čítá o jednoho člena více. U jedné ze samic přes noc došlo k porodu. Mládě je v pořádku, drží se matky a pobývá s ní pospolu s ostatními členy. I během tohoto počasí mají možnost podívat se ven, kterou sice příliš nevyužívají, ale i tak je návštěvník ve venkovním výběhu může spatřit," uvádí ošetřovatelka Hana Dostálová. 

Tato malá opice z čeledi malpovitých obývá území Jižní Ameriky, převážně výškově střední část pralesa. Výjimečně se přesunuje do horních pater či na zem. Vyhovují jí oblasti s dostatkem přirozených úkrytů v pralese, bažinách, mangrovech či savanách. Většinovou část dne stráví na stromech, hledáním potravy v korunách stromů. Živí se nejrůznějšími plody, květy, hmyzem, nektarem i drobnými obratlovci. Kotulové nemají rádi potravu bohatou na vodu. Často jsou viděni, jak se přebytečné vody zbavují pomocí ocasu, kterým ji vysouší podobně jako utěrkou. Ocas (dosahující délky okolo 40 cm) není oproti ostatním malpovitým primátům chápavý. Kotuli se dorozumívají pestrou škálou zvuků, mezi které patří i ty evokující ptačí švitoření. Mimo jiné jim ocas slouží k lepšímu udržení rovnováhy ve větvích.

Ve skupinách jsou dominantní samice. Mají přísně stanovenou hierarchii. Na výchově mláďat se podílí i další samice tzv. "tety". V chovu nemusí být vždy nejúspěšnější samec postavený v hierarchii nejvýše, ale důvod proč tomu tak je, se doposud nepodařilo odhalit. Skupiny kotulů se zpravidla potkávají u zdroje vody, ale zpravidla nedochází k žádným atakům. Skupiny se po krátkou dobu mezi sebou zcela tolerují.